Hlavní obsah

Řidiče zachránila před smrtí miniaturní pumpa. Puls u něj ale nenahmatáte

Právo, Miroslav Homola

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ještě před několika týdny měl Evžen Šmíd smrt bez nadsázky na dosah ruky. Jeho srdce už pracovalo na pouhých čtrnáct procent. Udělat pár kroků bylo pro něj nadlidským výkonem, stejně jako pronést dvě souvislé věty. Nemohl dýchat a skutečně se loučil se životem. Teď se může těšit na Štědrý den, Nový rok i další léta života.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Evžen Šmíd (uprostřed) je prvním pacientem, který u nás a ve východní Evropě dostal srdeční náhradu šetrnou cestou. Průběh jeho vlastní operace mu díky dokumentaci přiblížili lékaři z CKCHT Brno Petr Němec (vpravo) a Jiří Ondrášek

Článek

Dvaašedesátiletý bývalý profesionální řidič sice čeká na vhodného dárce srdce pro transplantaci, ale bez pomoci technického zařízení a samozřejmě i lékařů z Centra klinické a transplantační chirurgie (CKTCH) v Brně by jej čekal neodvratný konec.

Je prvním pacientem nejen v ČR, ale i ve východní Evropě, kterému krev v těle pomáhá rozvádět speciální miniaturní pumpa, kterou chirurgové do těla pacienta poprvé zavedli "miniinvazivní" metodou, tedy bez celkového otevření hrudníku. Zákrok na těle připomíná jen několik menších jizev po otvorech, kudy byla pumpa zavedena, a také v místech, kde je k ní pod kůži přiveden napájecí kabel.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Takto probíhala implantace zařízení.

Jizvy se natolik dobře hojí, že pan Šmíd může jít podle lékařů za pár dní domů. Zákrok byl přitom proveden před 14 dny.

Nesporné výhody

„Mechanickou srdeční podporu jsme pacientům začali implantovat už dříve. Toto je však teprve třetí zařízení v miniaturizované podobě a vůbec první případ, kdy jsme použili tento velmi šetrný způsob," řekl ředitel CKTCH Petr Němec.

Děkuji manželce a rodině, kteří mě přesvědčovali, že ještě stojí za to žít a že se nemám vzdávat
<em>Evžen Šmíd</em>

"Pro pacienta to představuje menší riziko selhání pravé srdeční komory, menší operační stres a také menší krevní ztráty a rizika infekce. Předchozí metoda, kdy se podpora zaváděla otevřeným hrudníkem, nebyla riziková sama o sobě. Mnohem rizikovější však byla následná transplantace, kdy pacient s podporou dostal od dárce nové srdce, a musel se tedy znovu otevřít. Naši chirurgové se tuto metodu naučili v německém Hannoveru, kde se pumpy implantují rutinně miniinvazivní cestou,“ vysvětlil Němec výhody zákroku.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Pacient ukazuje přístroj, který musí nocit všude s sebou.

Předchozí metoda implantace podpůrného zařízení navíc vyžadovala mnohem delší dobu hospitalizace, nejméně jeden měsíc, často i více.

„Je to opravdu zázrak a já kromě lékařů taky děkuji manželce a rodině, kteří mě přesvědčovali, že ještě stojí za to žít a že se nemám vzdávat,“ řekl Právu s dojetím v hlase muž, který seděl za volantem autobusu 37 let.

Adaptér v napájení auta

Teď se musí až do konečné transplantace nového srdce naučit žít a obsluhovat zařízení, které má v těle a které rovněž představuje další příslušenství o velikosti malé tašky na doklady s ovládacími prvky a bateriemi. „To, že mám v těle nějakou cizí věc, tedy tu pumpu, vůbec nepociťuji. A na to ostatní jsem si už také zvykl. Dobře se mi dýchá a žije, je to neuvěřitelná změna,“ pochvaluje si pacient, kterého by před zhruba půldruhým rokem, kdy u něj potíže s dýcháním začaly, ani ve snu nenapadlo, že se stane prioritním čekatelem na darované srdce v nemocnici, na kterou vidí z oken svého bytu.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Jen několik dobře se hojících jizev a je dokladem miniinvazivního zavedení implantátu do těla Evžena Šmída

„Zařízení samozřejmě představuje určitá omezení, například při osobní hygieně, musí si zvyknout, že má ovládací panel neustále s sebou a že musí kontrolovat stav baterií, pokud není adaptérem připojen na síť nebo třeba na napájení v automobilu. I to totiž lze. Ovšem vývoj jde natolik rychle kupředu, že i obslužné zařízení jistě brzy dozná dalších změn,“ dodává primář Jiří Ondrášek.

Puls nenahmatáte

Ovšem takový vývoj něco stojí. Pumpa o velikosti 50 kubických centimetrů a hmotnosti 160 gramů, která dokáže pumpovat při regulovaných otáčkách od 1800 do 4000 až deset litrů krve za minutu, přijde na zhruba 2,2 miliónu korun. Zařízení není možné kvůli přísné legislativě například po repasi znovu použít. Celý zákrok včetně hospitalizace přijde na 2,5–3 milióny korun a hradí ho zdravotní pojišťovna.

Se zařízením mohou žít pacienti, kteří z různých důvodů nemohou dostat náhradní srdce, i několik let. Dosud nejdéle to bylo osm let. Takové použití však naše pojišťovny, na rozdíl od Německa či USA, nezaplatí. Každý, kdo podporu srdce používá, by své okolí měl upozornit na jednu důležitou zvláštnost. Vzhledem k tomu, že pumpa nerozvádí krev na principu stahů jako srdeční sval, nenahmatáte u takového člověka, když například z různých důvodů upadne do bezvědomí, srdeční puls.

Reklama

Výběr článků

Načítám