„Jde o trestní nestíhatelnost za projevy učiněné v Parlamentu ČR. Svou povahou se jedná o ustanovení, která garantují možnost svobodného vyjádření názorů na půdě parlamentu,“ napsalo do zdůvodnění neúspěšného návrhu 12 pravicových senátorů.

„Navrhujeme, aby poslanci, senátoři a ústavní soudci byli chráněni pouze za projevy v komoře a za hlasování,“ jednoznačně formulovali plánovaný rozsah imunity v souladu se záměrem ústavodárců.

Kubera: Ústavu měnit nechceme

Jenže letošní stanovisko NS tuto představu nabouralo. Podle jednoho ze skupiny senátorů ODS Jaroslava Kubery je třeba vést seriózní debatu mezi právníky i politiky. Chce však počkat na uzavření případu trafik. Ústavu by kvůli tomu ale neměnil. Podle něho NS postupoval správně.

„Ukážu to na příkladu. Tomio Okamura vyslovil svého času ‚zajímavé‘ názory na Romy, které mohou mít znaky trestného činu. Kdyby je vtělil do návrhu zákona a podal ho, pak by spáchal trestný čin, ale byl by kryt imunitou. Tím chci říci, že projev není jen to vyřčené slovo,“ řekl Kubera Právu.

Narážel tím na Okamurův článek na internetu, kde senátor mj. napsal: „Cikáni by měli probudit své elity, semknout se a usilovat o vlastní stát.“

Senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera.

FOTO: Lukáš Táborský, Právo

„Nebo jiná situace – já něco řeknu na výboru, kde jsem nepochybně chráněn imunitou. Když totéž řeknu do kamery na chodbě nebo na chodníku, tak už se na mě imunita nevztahuje?“ řekl Právu Kubera.

„A další příklad. Jsou pozměňovací návrhy projevem poslance či senátora? Bude-li podezření, že je napsal na něčí popud a za nějakým účelem, tak i když je přednesl v parlamentu, tak je ale předtím napsal třeba doma. Podle striktního výkladu se tedy dopustil trestného činu již v tom okamžiku, kdy imunitou chráněn nebyl,“ snesl Kubera argumenty o tom, jak složité je podle něho posuzování toho, kam až sahá imunita zákonodárce.

Jasno v tom neudělalo ani zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci trafik pro exposlance. Naopak, právníci se většinou shodují, že vyvolalo spíš zmatek.

Je možné, že o odpovědi bude požádán Ústavní soud, na který se chce obrátit skupina senátorů pod vedením bývalé místopředsedkyně ÚS Elišky Wagnerové.

Dosud se v ČR uplatňoval užší výklad – že imunita chrání svobodu slova, tedy projevy v parlamentu.

Poslanci při jednáních o omezení imunity pokaždé upozorňovali, že členové parlamentu nesmějí být omezováni ve vyjadřování svých názorů, a to nejen v budově parlamentu, ale i mimo něj, například na politických mítincích třeba v rámci volebních kampaní.

Řada právníků má výrok NS za vadný

O tom, že v ústavě je už dnes myšlena ochrana pouze slovních projevů, je přesvědčena řada právníků. Třeba Jan Kysela vyjádřil rozpaky nad stanoviskem NS, který podle něho označil za „projev“ i „jednání“ odehrávající se ve Sněmovně. V části odůvodnění se dokonce mluví i o oblečení jako chráněném „projevu“.

Kysela připomněl, že již od 17. století jde o neomezování svobody projevu členů parlamentu, „aby mohli kritizovat panovníka, vládu, výkonnou moc a nemuseli se obávat, že budou za kritiku postiženi“.

Také Hana Marvanová a Miroslav Čapek, kteří o české ústavě jako poslanci před lety rozhodovali, považují výklad NS za vadný: „Úmyslem bylo imunitou chránit projevy poslanců ve smyslu verbálních výroků, proslovů a vyjadřování politických názorů na plénu Sněmovny a v jejích orgánech, ve výborech, komisích a na obdobných oficiálních setkáních. Smysl této imunity byl absolutně chránit svobodu slova, svobodu projevu poslance,“ napsali nedávno v Právu.