Informaci přinesla v úterý Mladá fronta Dnes s odkazem na přepis policejních odposlechů Ratha a Pancové z května. "Já jsem schopen ti sehnat třeba zlato. Za dobrou cenu. Bez DPH, dokonce že ti ho přivezou i sem. Je menší jako, rozumíš, jako menší objem," řekl Rath Pancové v jejím domě v Rudné u Prahy. Údajně jí poradil, že nejlepší by bylo zvolit zlaté mince.

"Dále se Rath s Pancovou baví o možnosti koupi zlata. Rath sděluje, že má tuto možnost, ale musí sdělit prodejcům, kteří toto prodávají jako neevidované obchody, a tudíž bez odvedení DPH, za kolik požaduje Pancová nakoupit. Prodejci požadují platbu v eurech, ale zase jsou schopni dovézt zlato načerno, jak zmínil Rath, tedy bez DPH," stojí dále v policejním spisu.

Žlutě pěkný penízky

Úryvek patrně souvisí s dříve zveřejněným výrokem Davida Ratha, který se spolu s Pancovou podle policejních odposlechů rozplýval nad „žlutě pěknými penízky“. "Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký," řekl tehdy Rath. Rath později při sněmovním jednání o jeho imunitě uvedl, že se nebavili o penězích, nýbrž pouze v žertu parafrázovali Tolkienova Pána prstenů.

Podle části přepisu policejních rozhovorů, které na konci května získalo Právo, se Rath s Pancovou o těchto „žlutě pěkných penízcích“ bavili těsně před tím, než policie před domem Pancové s Kottem Ratha zatkli. „Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky,“ řekla tehdy Pancová Rathovi.

„Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře,“ dodala a přirovnala se k caru Nikolaji. „To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?“ obrátila se Pancová na Ratha těsně před tím, než před domem zasáhla policie.

Úryvek z policejních odposlechů, který v květnu získalo Právo:

Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.

Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.

Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.

Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.

Pancová: Jenom je schovat někam.

Rath: Kam, do kapsičky?

Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.

Rath: Cha, cha, cha.
„Byla bych jako car Nikolaj“

Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?

Rath: Ne. To jsem nečet.

Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.

Celý přepis rozhovoru si přečtěte zde