Pithart vysvětlil, že Havel byl politikem, který se spíše než o získání, rozšiřování a udržení moci, staral spíše o její kontrolu, aby se nerozpínala příliš a nezasahovala do svobody a práv „těch druhých“.

„Václav Havel měl právě tu druhou starost - aby demokracie přibývalo, ale svobod neubývalo, aby liberální demokracie neustupovala volební demokracii,“ řekl Havlův přítel a chartista Pithart.

Vždy mu šlo o práva těch druhých, těch v menšině, ať už v totalitě či ve sporu mezi liberální a neliberální demokracií.Petr Pithart

Proto podle něj Havel hájil existenci SenátuÚstavního soudu, které mají kontrolovat moc dolní komory. Připomněl, že Havel mobilizoval Senát, když se „arogantní“ vláda opoziční smlouvy pod taktovkou Václava KlauseMiloše Zemana pokusila změnit volební systém, aniž by změnila Ústavu. ČSSDODS se tehdy pokusily zvýšit hranici pro vstup do Sněmovny z pěti procent na sedm a eliminovat tak malé strany ještě před volbami.

„Senát podal ústavní stížnost a uspěl, byl to největší triumf demokracie,“ ocenil Pithart.

„Vždy mu šlo o práva těch druhých, těch v menšině, ať už v totalitě či ve sporu mezi liberální a neliberální demokracií,“ zdůraznil Pithart s tím, že ne vždy se mu podařilo zvítězit a bezmoc se pro něj podle Pitharta stala charakteristickou.

Havlovy snahy o kontrolu moci, a nikoli moc samotnou, jsou podle něj zapotřebí i dnes po celém světě. „Bilance planety dokazuje, že starost o vnitřní kontroly obecně opadá. Demokracie přibývá, ale svobody ubývá. Demokraté vítězí, ale později jimi přestávají být,“ dodal Pithart.

Senát musí zůstat, i když tu nebudeme, řekl Havel přítomným

Po jeho projevu zazněl v sále Havlův projev k prvním senátorům v roce 1996, v němž první prezident blahopřál senátorům a senátorkám k úspěchu ve volbách. „Je úspěchem i vás jako osobností, neboť jste byli zvoleni podle většinového systému, tedy ne jen podle míry sympatií, jichž se těší strany, které vás nominovaly, ale museli jste se zasloužit i vy sami, svou osobní věrohodností,“ zaznělo z reproduktoru.

„Nevím, do jaké míry kdo posuzuje své jednání sub speciae aeternitatis, jak vyžadoval prezident Masaryk. Pokud by tu ale měla být instituce, která tu bude i v době, kdy tu nikdo z nás už nebude, pak by to měl být rozhodně Senát,“ sdělil pak zprostředkovaně Havel přítomným Senátorům.