Věda odhaluje tajemství stoletých lidí

Víte, kdo jsou to centenariáni? Jsou to lidé, kteří se dožívají sta a více let. Tato velmi malá část populace už dlouhé roky fascinuje vědce i laickou veřejnost - všichni se snaží najít tajemství jejich dlouhého života.

Jak se zdá z nejnovějších zjištění, právě tato skupina (byť opravdu velmi malá) patří v poslední době k nejrychleji se rozrůstajícím. Například ve Spojených státech amerických bylo k lednu 2024 evidováno 101 000 stoletých lidí, podle průzkumu Pew Research Center se očekává, že během třiceti let jich bude více než 422 000.

V Česku bylo podle České správy sociálního zabezpečení k poslednímu prosinci roku 2023 evidováno celkem 970 lidí, kteří dosáhli alespoň sta let (nejvyšší dosažený věk byl 107 let). Převážnou většinu tvořily ženy (843 ku 127).

Celosvětová populace stoletých lidí by se pak za tři dekády měla rozrůst na zhruba čtyři miliony. Očekává se, že nejvíce jich bude mít Čína (cca 767 tisíc, následovaná USA, Indií, Japonskem a Thajskem).

Vědci z Karolinska Institutu ve švédském Stockholmu zkoumali sesbíraná data od 44 tisíc účastníků, kteří podstupovali pravidelná lékařská hodnocení ve věku 64 až 99 let a byli sledováni až po dobu 35 let, aby zjistili tajemství dlouhého života.

Odhalili, že ze sledovaného počtu se alespoň 1224 lidí dožilo stovky, z toho většinu tvořily ženy. Vědci zatím neumějí přesně zjistit, proč jsou to právě ony.

Zjistili ovšem, že tito lidé mají nižší hladinu glukózy v krvi, stejně jako kreatininu, který souvisí s tím, jak dobře fungují ledviny. Stejně tak vykazovali nižší hodnoty kyseliny močové, což je odpadní produkt vznikající při trávení určitých potravin.

Výzkumníci se nejdříve podívali na jednotlivce, kteří podstupovali klinické laboratorní testy v Central Automation Laboratories v rozmezí let 1985 až 1996 a sledovali jejich zdravotní stav až do roku 2020. V rámci studie využívali odborníci data z Národního registru pacientů ke sledování diagnóz onemocnění, Registr příčin úmrtí kvůli datu úmrtí nebo Registr populace, aby zjistili, zda účastníci studie stále žijí ve Švédsku, uvádí server Daily Mail.

Vědci jako základ pro výzkum určili biomarkery zjistitelné z krve (kyseliny močové, celkového cholesterolu nebo glukózy), nejprve hodnotili jejich přítomné hodnoty u mladších lidí a stejně tak stoletých.

Poté se zaměřili na ty, které jsou jasněji viditelné u starších (stoletých) lidí, a rozdělili je do pěti skupin – velmi nízké, nízké až střední, střední, střední až vysoké a velmi vysoké.

V rozporu s obecným „přesvědčením o nízkém cholesterolu“ vědci zjistili, že starší osoby měly hodnoty naopak o něco vyšší. Což ale z vědeckého pohledu není špatně, protože některé jiné studie již poukázaly na fakt, že vyšší cholesterol může lidi starší 60 let chránit například před rakovinou, infekcí či hromaděním plaku ve stěnách tepen – a může být proto spojován s nižší úmrtností.

Odborníci se také zabývali tzv. alaninaminotransferázou (ALT), která pomáhá játrům přeměňovat potravu na energii, a aspartátaminotransferázou (AST), enzymem nacházejícím se v játrech, srdci, slinivce a svalech.

Pokud je u člověka hladina AST příliš vysoká, mohlo by to znamenat poškození nebo zánět jater, nízké hladiny naopak snižují pravděpodobnost poškození či ztučnění jater, což může přispívat k delší době dožití daného jedince.

U stoletých lidí byla rovněž zjištěna nižší hladina kreatininu, který poukazuje na fakt, zda ledviny adekvátně filtrují odpad z krve (při vyšších hodnotách signalizuje jeho špatné vylučování ledvinami).

Nejen z toho vědci usuzují, že lidé by s přibývajícím věkem měli důkladněji sledovat, jak fungují jejich ledviny a játra, stejně jako hlídat hladinu glukózy a kyseliny močové – přičemž u všeho je zásadní zdravý a vyvážený jídelníček a omezené množství alkoholu.

„Ani z tohoto výzkumu nelze zcela jednoznačně určit, který životní styl nebo genetické vlastnosti jsou zodpovědné za zjištěné hodnoty biomarkerů. Je dost možné, že při dosažení určitého věku může jednoduše sehrávat roli i náhoda. Ovšem skutečnost, že mezi mladšími a staršími lidmi byly v daných biomarkerech viditelné rozdíly poměrně dlouho před úmrtím, naznačuje poměrně výrazně, že geny a životní styl v tom hrají svou zásadní roli,“ uzavírají vědci výsledky studie.