Očkování z dětství není na celý život

To, že se dnešní senioři dožívají vyššího věku, je dáno nejenom aktivním způsobem života, ale také stoupající úrovní poskytované zdravotní péče a pokroku v možnostech současné medicíny. Pokrok nastal také ve vývoji a dostupnosti očkovacích látek pro dospělé a seniory.

Očkování jako součást prevence umožní předcházet vybraným infekčním onemocněním v dospělém a seniorském věku a tím může zabránit komplikacím, hospitalizacím, případně předčasným úmrtím.

Senior si tak může aktivní způsob života ještě doplnit aktivním přístupem k péči o vlastní zdraví a dožít se delšího a kvalitativně lepšího věku.

Bylo by bláhové se domnívat, že farmaceutické firmy nesledují své zisky a že na prodeji očkovacích látek nevydělávají. Samozřejmě že ano. Na druhou stranu bez velkých finančních prostředků není možné provádět výzkum a vývoj nových léčivých přípravků, včetně vakcín. Jejich vývoj patří mezi nejdražší ze všech, mimo jiné také proto, že se musí daleko důkladněji a rozsáhleji hodnotit i bezpečnost vakcín.

V dnešní době neexistuje žádná státní instituce, která by v naší zemi byla schopna vlastními finančními prostředky realizovat výzkum a registraci nové očkovací látky. Proto, jedná-li se o nové vakcíny, jsme závislí na farmaceutických firmách.

Odborné lékařské společnosti by pak měly být těmi, které se podílejí na tvorbě doporučení, která očkování jsou vhodná, která nezbytná a pro který věk. Registrující lékař je pak ten, kdo by měl individuálně navrhnout vhodná očkování pro svého pacienta.

V dnešní době je dostupné očkování minimálně proti patnácti infekčním onemocněním. Neznamená to nutně, že všechna musí každý dospělý člověk podstoupit. Očkování z dětství není bohužel na celý život a některá se musí v dospělosti přeočkovat, jiná se zase mohou v dospělosti zahajovat jako nová.

Očkování v dětství jsou určena k překonání kritického věku nejvyšší zranitelnosti, co se týká infekčních nemocí. Proto je dostatečné, vydrží-li ochrana po dobu dětství. Dnes se ovšem výskyt některých původně dětských nemocí přesouvá do dospělosti, kdy již ochrana není dostatečná.

Existují také nemoci, které jsou zase specifické pro dospělý a seniorský věk. Proti těmto nemocem byly vyvinuty nové vakcíny, a proto je vhodné je zařadit do očkovacího kalendáře pro dospělé.

Každý věk v dospělosti můžeme spojit s určitým očkováním. Například nejpozději ve 30 letech, pak v 50, 65, 75 a 85 letech se jedná o přeočkování proti tetanu. Vzhledem k zahájenému očkování proti žloutence typu B u dětí jsou dospělí ve věku od 27 let neočkovaní a mohou se nechat doočkovat.

Od 50 let věku stoupá riziko onemocnění pásovým oparem nebo závažnější formy klíšťové encefalitidy a proti oběma nemocem jsou vakcíny dostupné. V seniorském věku pak rozhodně za důležité považuji očkování proti pneumokokům a proti chřipce od 65 let věku.

Vzhledem k nárůstu výskytu černého kašle mezi dospělými je vhodné také zvážit alespoň jedenkrát přeočkování.

Zápal plic patří na rozdíl od dětí mezi nejčastější formu pneumokokového onemocnění v dospělosti. Riziko významně stoupá u chronicky nemocných osob a u starších 65 let. Celkový roční výskyt zápalů plic u seniorů je skutečně několikanásobně vyšší než u ostatní populace. Je dokonce vyšší než u pacientů s HIV infekcí.

Je tomu proto, že s věkem klesá výkonost imunitního systému zejména v té složce imunity, která se má bránit proti bakteriím, jako je pneumokok. Kontrolu nad výskytem pneumokoků u dětí kontrolujeme očkováním a u seniorů je zatím proočkovanost natolik nízká, že zaznamenáváme nejvyšší výskyt právě u nich.

Podle údajů klinického sledování vakcín proti pneumokokům u seniorů se prokázalo, že konjugovaná vakcína umí lépe stimulovat oslabující imunitní systém seniorů než polysacharidová vakcína a navíc vede k tvorbě paměťových buněk. Proto oproti polysacharidové vakcíně není nutné přeočkovávat a ochrana bude delší. Odborné doporučení je tedy aplikovat u seniorů jako první v pořadí konjugovanou vakcínu.

Bohužel tato vakcína, jejíž příprava je složitější, je dražší vakcínou. Pokud se stát rozhodl hradit seniorům očkování proti pneumokokům, pak by měl zajistit očkování v souladu s moderními poznatky a řídit se více odborným doporučením než pouze cenou.

Počátečně zdánlivě vyšší investice se jistě vrátí v úspoře za přeočkování, v poklesu výdajů za hospitalizace a léčbu zápalů plic u seniorů.

V řadě zemí Evropy narůstá počet případů výskytu černého kašle u novorozenců a kojenců, kteří ještě nebyli očkováni. Tento nárůst je pozorován také v České republice a na Slovensku. Jednou z efektivních možností, jak ochránit malé děti, které ještě nejsou vzhledem k věku dostatečně očkované, je očkovat jejich matky během těhotenství.

Očkování těhotných žen přináší minimálně dvojí benefit. Jednak vytváří ochranu před černým kašlem u samotné ženy a jednak dochází k přenosu mateřských protilátek na plod a kojence, čímž novorozenec získává ochranu pro období, kdy ještě nemůže být očkován.

Ochrana kojenců mateřskými protilátkami není dlouhodobá, proto musí být doplněna očkováním kojenců v souladu s očkovacím kalendářem.

Jako nejefektivnější se jeví očkování během třetího trimestru těhotenství, v období mezi 28. a 36. týdnem těhotenství. Při očkování v tomto období dochází k přenosu nejvyšších hladin protilátek na plod. K přenosu protilátek dochází také mateřským mlékem při kojení.

Očkování v tomto období se ukázalo jako efektivnější než očkování žen po porodu. Sledování a doposud provedené studie potvrdily bezpečnost očkování u těhotných žen a také u jejich narozených dětí.

Ve Velké Británii, kde rutinně očkují těhotné ženy již od roku 2012, zaznamenali pozitivní efekt této strategie na výskyt černého kašle u malých dětí. Ve studii s více než 20 tisíci očkovaných těhotných žen potvrdili bezpečnost tohoto očkování.

Údaje o bezpečnosti očkování těhotných proti černému kašli jak pro těhotnou ženu, tak pro její narozené dítě, jsou prokazatelně k dispozici. Oproti tomu údaje o možném poškození jsou ničím nepodložené a pouze spekulativní.

Objevily se spekulace o souvislosti očkování těhotných žen v Brazílii s výskytem mikrocefalie u novorozenců. Je však naprosto vyloučeno, aby vyvolávajícím nebo spolupůsobícím faktorem mikrocefalie bylo očkování těhotných proti černému kašli.

Očkování proti černému kašli se provádí u těhotných ve 3. trimestru těhotenství, tedy v době, kdy by se už mikrocefalie u postižených dávno musela vyvinout. V jiných zemích, kde se očkuje, například ve Velké Británii od roku 2012, mají desetitisíce očkovaných žen a žádný případ mikrocefalie.

Vzhledem k absenci očkovacího průkazu pro dospělé je možné více využívat záznamů ve zdravotní dokumentaci u svého praktického lékaře. Dotázat se lékaře, jaká očkování mají zaznamenaná.

Další možností je větší využívání preventivních prohlídek. Minimálně jednou za dva roky může každý dospělý při této prohlídce probrat dostupná očkování pro jeho věk.