Stanovení hranic ve vztahu – péče o vlastní osobu, nebo akt sobectví?

Říci někomu blízkému „ne“ se dá i hezkým způsobem. „Osoba, která se dostane k vaší hranici, možná bude zklamaná, smutná, nebo dokonce naštvaná. Její reakce ale neznamená, že vy sami děláte něco špatně nebo jste sobečtí. Stanovení hranic je naopak často aktem péče o sebe samé,“ uvádí pro Psychology Today odbornice na duševní zdraví Alli Spotts-De Lazzerová.

Hranice jsou limity, které obvykle něco chrání. Mohou chránit ostatní – například zákazem – třeba děti tím, že si nesmějí hrát samy na ulici. Častěji chrání ale nás samotné – náš čas, spokojenost a bezpečnost. Stanovené hranice rovněž chrání naše vztahy – partnerské, přátelské, pracovní i rodinné.

Zatímco některé hranice jsou samozřejmé, jiné vás možná donutí ptát se sami sebe, zda nejednáte sobecky. Například:

Možná napoprvé řeknete ne, ale dotyčný na vás bude tlačit, což může oslabit váš vlastní postoj k dané věci. Možná začnete o to víc vysvětlovat, proč něco opravdu nechcete udělat.

„Ovšem i vysvětlování může hranice oslabit, proto se soustřeďte na klidné a stručné vyjádření. Nechce-li se vám někam jít, slušně poděkujte a sdělte, že se nemůžete dostavit. Nevysvětlujte, že nepřijdete, protože…“ uvádí na pravou míru odbornice.

A dodává několik tipů, jak nastavit a dodržovat své hranice s laskavostí.

Pro příjemce odpovědi, kterému dáváte najevo své hranice, působí nenápadné „ale“ mnohdy jako rozbuška, která vymaže vše, co bylo řečeno před ním.

„Nevěříte? Jeden příklad za všechny. Odvedl jsi skvělou práci, ale… Jak by to na vás samotné působilo?“ pokládá otázku odbornice a zároveň dodává, pokud máte potřebu něco dodat, uvádějte místo „ale“ raději jednoduché „a“. Místo vážím si vás, ale… zní Vážím si vás a…. rozhodně lépe.

„Při nastavování limitů se počítá každé slovo,“ dodává De Lazzerová.

Podobné je to i třeba se slůvkem nemohu. I to je lepší nahradit například výrazem nebudu. Nemohu se zúčastnit, nebudu se moci zúčastnit.

Pokud obecně nemáte rádi negativa, můžete to zkusit s pozitivním přístupem. I vyjádření ve stylu „Jsem ochoten (ochotna) udělat…. Rád/a dělám…“ nastavují jasnou hranici. Pokud se vás někdo zeptá na cokoli dalšího, můžete opakovat to samé, popřípadě následně dodat, co už byste neudělali.

Odkládání určité reakce je ideální hlavně v případě, že váš mozek naplno křičí „nechci“, naopak vy se chystáte říci „ano“. Tedy kdykoli, kdy chcete někomu prospět proti svému přesvědčení, třeba abyste nevypadali zle.

V každé takové chvíli se odložení rozhodnutí (dám ti vědět později) rozhodně hodí. „Vyhnete se tak riziku, že budete zataženi do něčeho, co sami nechcete,“ vysvětluje odbornice.

Jak již bylo řečeno dříve, pokud si nastavíte určité hranice, držte se jich a na jejich překročení či dodržení reagujte mile, ale stručně. Zbytečné vysvětlování, obcházení dává prostor pochybám jak z vaší strany, tak u ostatních.