Aférka na síti? I to je nevěra

„Uživatelé internetu si uvědomují riziko. Výsledky studie Objektivní důsledky internetové nevěry z roku 2014 ukazují, že dotazovaní považují za nevěru jak on-line randění, tak virtuální sex nebo jiné sexuálně laděné aktivity na síti, ale i románek na emoční úrovni.

Šedesát až osmdesát dva procent dotazovaných ohodnotilo emocionální on-line aféru jako více zraňující než virtuální sex,“ říká doktorka Wendy L. Patricková, autorka knihy Why Bad Looks Good (Proč špatné vypadá dobře) o zákonitostech mezilidské přitažlivosti.

Mezi kamarádstvím dvou lidí opačného pohlaví a platonickým milostným vztahem je tenká hranice a nabízí se otázka, jestli je vždy jasná. Co tedy můžeme považovat za citovou aféru?

„Člověk do ní investuje více duševní energie než do svého manželství a také mimo partnerský svazek získává více duševní podpory. I v emocionální aféře, včetně té on-line, cítí člověk blízkost a může pociťovat intenzivní sexuální napětí a přitažlivost,“ vysvětluje konzultantka pro manželské páry a spoluautorka knih o manželství Sheri Stritofová, proč může být i zdánlivě nevinné dopisování po síti nebezpečné pro vztah.

„Tohle spadá do kategorie nevěra proto, že v klasických vztazích jde o vzájemnou jedinečnost a splynutí. Partner by měl patřit jen tomu druhému. Pociťujeme vůči sobě exkluzivitu,“ vysvětluje kouč a vztahový poradce Karel Chába.

„Také proto se on-line nevěra dotýká naší osobnosti. Najednou to nejsme jenom my, kdo o problémech partnera ví a je tu proto, aby pomohl. Například muž si najde kamarádku, se kterou si nepíše nic milostného, ale má v ní jakýsi bezpečný objekt. Může se jí svěřovat a hledat v ní oporu. Stálé partnerky se přirozeně dotýká, že najednou není ta nejdůležitější.“

Druhou věcí je, že s takovým „přátelstvím“ se svému protějšku většinou nechlubíme. „Jakmile má ten druhý tajnosti, tak nás to samozřejmě negativně ovlivňuje. Říkáme si, proč to dělá a co ho k tomu vede.“

Platonická aféra navíc často nezůstane u zpráv plných porozumění a podpory. „Internet je určitou hrozbou pro monogamní vztahy, i přes absenci fyzického kontaktu. Umožňuje emoční aféry, které často vedou k těm fyzickým,“ varuje Stritofová.

V ohrožení jsou všichni aktéři, včetně toho třetího, který je na síti. Do virtuálního vztahu silně citově investuje, přitom ale mnohdy slouží jen jako berlička, o kterou se ten, kdo „podvádí“, opře pouze na čas.

Ať už jde potenciálnímu nevěrníkovi o hledání pozornosti, potvrzení vlastní hodnoty, nebo podporu, přes sociální sítě je může snadno najít.

„Internet bývá naplněn ‚přáteli‘, ‚fanoušky‘ a ‚následovateli‘, připravenými zaplnit mezeru,“ myslí si Stritofová. A podvádějící se obvykle necítí provinile prostě proto, že aféra nezahrnuje sex. „Jejich protějšky se ale často cítí zrazovaně,“ dodává.

Karel Chába upozorňuje i na to, že dvojice si nevyjasní, co je to nevěra. Partneři se o tom dohadují až ve chvíli, kdy k něčemu došlo, a to je problém. V pozadí může být špatná komunikace. Partneři si nesvěřují, co potřebují, jaké mají představy ani jak se uspokojit.

„Také na síti se odrážejí problémy ve vztahu. Podvádějící může tvrdit, že si připadá spokojený, a může si tak i připadat, ale dělá to často proto, že na pozadí jsou věci, ve kterých spokojený není,“ doplňuje kouč, podle kterého by tohle měl mít na paměti podváděný partner, pokud se nevěra provalí a on chce ve vztahu pokračovat. Jistě, velkorysost je obtížná, když sami trpíme a cítíme se ukřivděni. Ale určitě bychom to měli zkusit.

„Nejdůležitější je komunikace. Zkuste se neobviňovat, zkuste nedělat rychlé zásadní kroky: ‚Okamžitě všechno vymažeš! Vyhodíš počítač! Dáš mi všechna přístupová hesla!‘ I když partner udělal něco, co neměl, je to pořád lidská bytost, která se tím může cítit dehonestována.

„Vše je to o ochotě si promluvit a o ochotě přijmout, co uslyším, i když se mi to nebude líbit.“

Podle italské vztahové blogerky Francesky de Megliové má on-line románek své znaky a dá se na partnerovi poznat.