Hlavní obsah

Traumata z dětství urychlují stárnutí

Právo, Rostislav Matulík

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Rčení, že nějaký zvlášť nepříjemný či vysloveně traumatický zážitek nás připravil o měsíce nebo roky života, je podle nového zjištění vědců naprosto pravdivé. Bolestné a těžké zkušenosti, jimiž lidé procházejí, totiž zkracují produktivní koncová zakončení chromozomů, takzvané telomery, chránící jejich integritu a stabilitu DNA – a tím posléze způsobují předčasné stárnutí.

Foto: Profimedia.cz

Bolestné a těžké zkušenosti z dětství způsobují předčasné stárnutí.

Článek

S odvoláním na odborný magazín Proceedings of the National Academy of Sciences to napsal britský deník Daily Mail. Zvlášť silné důsledky z tohoto hlediska nastávají v případě, že jsou oběťmi traumat děti.

Chudoba, trestající výchova či šikana ve škole a na hřišti podle americko-kanadského týmu expertů z univerzity v Britské Kolumbii zkracují délku života.

Genetici již dříve zjistili, že telomery, jimž se ve vědeckém žargonu přezdívá „tkaničky od bot“, v případě poškození signalizují předčasné stárnutí.

Nyní však z podrobného zkoumání 4598 amerických důchodců vyplynulo, že za zkracováním těchto chromozomů jsou zejména psychicky zraňující události z dětství.

Telomery zkracují sociální problémy

„Riziko zkrácení telomer vzrostlo s každým výrazným dětským traumatem o jedenáct procent. Stačilo, aby otec účastníka výzkumu přišel o práci, anebo jeho rodiče holdovali alkoholu či drogám, a bylo patrné, že jej čeká o něco kratší život než ty, kteří měli to štěstí a starostem se vyhnuli,“ napsal Daily Mail.

Zatímco jednorázové trauma v dospělém věku délku telomer prakticky neovlivnilo, dospívání v prostředí stresující finanční nouze či domácího násilí se do stavu chromozomu promítlo velmi výrazně.

Rizikovými faktory bylo pro mladší osmnácti let také opakování ročníku ve škole či oplétačky s policií.

„Pozoruhodné je, že nejdestruktivnější traumata byla ta společenského rázu, zatímco potíže finančního charakteru telomery nijak zásadně nezkracovaly,“ upozornil autor výzkumu kineziolog dr. Eli Puterman.

Stíny některých ran jsou dlouhé

Vědci vycházeli ze statistik americké Studie zdravotního a penzijního stavu obyvatelstva, která začala monitorovat stav populace v roce 1992. Tým vědců měřil testovaným telomery a vyhodnocoval časosběrné údaje z rozmezí 16 let, během nichž účastníci studie zaznamenávali těžkosti adolescence i dospělosti.

„Nejhorší dopad na DNA a chromozomy měly tzv. kumulativní potíže v dětství, jež zásadním způsobem ovlivnily budoucí predikci nemocnosti a úmrtnosti,“ dodal Puterman. „Stíny z dětství“ jsou podle něj velmi dlouhé a dopadají na celý produktivní život.

Daily Mail k tomu poznamenává, že podobná britská studie před dvěma lety ukázala, že se lidé z privilegovaného prostředí v průměru dožívají až o 19,3 roku déle než lidé z nízkopříjmových vrstev. Podle vědců má v USA až 13 procent dětí ve věku od 8 do 15 let závažné psychické i fyzické potíže.

Na to zlé raději zapomínáme

Podle Putermana má stárnutí buněk klíčovou roli při vzniku neinfekčních nepřenosných chorob, jako jsou kardiovaskulární potíže, plicní nemoci a Alzheimerova choroba.

„Jistě nebudou postiženy všechny děti, které to měly v rané fázi života těžké, ale náš výzkum odhalil, jak podstatný vliv na zdraví zážitky z tohoto období mají,“ řekl vědec Daily Mailu.

Šetření mimo jiné potvrdilo známou zkušenost, že pozitivní zážitky z minulosti zveličujeme, zatímco ty špatné vytěsňujeme. Jako by si organismus byl nějak „vědom“, jak škodlivý dopad na něj mají, a snaží se je – byť marně – potlačit.

V mladém organismu mají telomery délku osm až deset tisíc nukleotidů. S každým dělením buněk se však zkracují, a až dosáhnou kritické délky, buňka se přestává dělit a odumírá. Jde o jakési „vnitřní hodiny“ organismu, které již vědci znají. Teprve nyní se ale daří postupně odhalit, co vše ovlivňuje jejich „tikot“.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám