Ve čtyřiadvaceti onemocněl roztroušenou sklerózou. Jeho stav se zhoršuje, ale nevzdává se

Pepa byl od mala aktivní sportovec a milovník hadů. Vystudoval na Jihočeské univerzitě obor pozemkové úpravy. Protože práci v oboru nenašel, začal pracovat jako sádrokartonář na stavbách. Kvůli problémům s ramenem však musel tuto práci opustit a začal pracovat jako dispečer autodopravy.

Na začátku roku 2019 Pepa pociťoval stále větší únavu, byl malátný a trápily ho nevysvětlitelné bolesti a další obtíže jako např. neschopnost se soustředit. Začal být velmi slabý a postupně ztrácel schopnost se o sebe postarat při běžných denních činnostech.

Tehdy podstoupil lumbální punkci a vyšetření mozkomíšního moku odhalilo roztroušenou sklerózu. Přijmout tuto diagnózu pro něj nebylo snadné, ale věřil, že když začne s okamžitou léčbou, jeho omezení nebudou tak velká. Bohužel léčba nezabírala a průběh nemoci byl velmi rychlý.

V roce 2020 nastoupil do rehabilitačního centra v Kladrubech s nadějí, že mu terapie pomohou, ale ani ty bohužel nezafungovaly, stejně tak další terapie, jako např. hipoterapie. V roce 2023 podstoupil dokonce chemoterapii, která měla „restartovat“ jeho imunitní systém a zastavit nemoc. Podle výsledků magnetické rezonance to vypadá, že léčba byla úspěšná, ale znatelné zlepšení může trvat i několik let.

Nyní tak pravidelně dochází na neurologii v Plzni, podstupuje léčbu kortikoidy, biologickou léčbu, pravidelně absolvuje Vojtovu metodu a další fyzioterapie. Bohužel jeho stav se stále nelepší, spíše se neustále zhoršuje.

Má levostrannou hemiparézu, není schopen ovládat levé chodidlo, má velmi špatnou jemnou motoriku levé ruky a trpí spastickými bolestmi. „Aktuálně trpí silnými bolestivými křečemi, které se objevují přibližně každých 10 minut, což značně ztěžuje jeho každodenní život,“ prozradila Novinkám jeho přítelkyně Nikol, se kterou Pepa již dva roky žije a která o něj pečuje.

Pepa je tak dnes plně imobilní a neobejde se bez pomoci přítelkyně. Přesto ale neklesá na mysli. Ani dnes nezkazí žádnou srandu a podle Nikol má neskutečnou vnitřní sílu, kterou dodává sílu a energii nejen jí, ale i všem přátelům a lidem, kterým na něm záleží.

Společně tak neustále hledají další možnosti, které by mohly Pepovi zlepšit život, ale i Nikol usnadnit péči o něj a společně tak přes všechny útrapy žít důstojnější život.

Bohužel péče o Pepu je finančně značně náročná a spoustu věcí, které by jim usnadnily život, zdravotní pojišťovna neproplácí. Sami si je pak dovolit nemohou, jelikož Nikol nemůže kvůli péči o Pepu pracovat. Žijí tak jen z invalidního důchodu Pepy a příspěvků na péči.

I z toho důvodu Nikol založila na Doniu sbírku, která by jim měla pomoct s nákupem hlavně stropního zvedáku, ale i auta s úpravou pro potřeby Pepy. Přestože se díky invalidnímu vozíku může Pepa dostat ven a mezi lidi, delší výlety do přírody, které mu po psychické stránce dělají tak dobře, absolvovat nedokáže. Na vozíku vydrží maximálně dvě hodiny, poté je velmi unavený a musí si odpočinout vleže.

Nikol by ráda poděkovala všem, kteří se rozhodnou Pepovi pomoct. Sama ho poznala v počátcích jeho nemoci. Tři roky byli přátelé, než zjistili, že je mezi nimi mnohem víc. Společně zvládli už několik velmi těžkých situacích a jak Nikol říká, přestože je pro ni péče o Pepu fyzicky i psychicky náročná, láska je to, co jim oběma pomáhá vše zvládat a hlavně nevzdávat se.