Tinnitus: Postihuje stále častěji mladé lidi

„Statistiky výskytu nedoslýchavosti a tinnitu ukazují, že obtíže se objevují stále časněji. Zatímco dříve platilo, že potíže se sluchem postihovaly více muže - kvůli prostředí, ve kterém se pohybovali, v průmyslových odvětvích nebo armádě - dnes se rozdíly mezi pohlavími postupně stírají. Odborníky na sluch vyhledávají nejen starší pacienti, ale i lidé mladších ročníků, ve věku třicet čtyřicet let,“ říká otorinolaryngolog.

Výjimkou ale nejsou ani adolescenti. Právě u nich často dochází k poškození sluchu v důsledku vystavení hlasité a nárazové hudbě na koncertech, festivalech nebo kvůli častému a příliš hlasitému poslechu hudby ve sluchátkách.

„S náhlou nedoslýchavostí a tinnitem k nám chodí už i náctiletí. Nevědí, jak se vyvarovat hluku. Například mají sluchátka nastavená na výraznou hlasitost. Nepoužívají, přestože to většina zařízení umožňuje, nastavení ochrany. Hlasitost nad osmdesát decibelů (lidský rozhovor má běžně hlasitost 55 až 60 decibelů) může být při delším poslechu, tedy několika hodinách, škodlivá,“ říká profesor Čada.

„Nebo přijdou s tím, že hodinu stáli na koncertě u reproduktorů. To potom stačí jeden koncert nebo tříhodinový pobyt v klubu, a skončí u nás. Naštěstí mladí lidé mají velmi dobré kompenzační schopnosti, což vede většinou jen k přechodnému poklesu sluchového prahu,“ dodává.

Nicméně citlivost na zvuky je, stejně jako všechno v našem těle, velmi individuální. A tak dochází i k případům, kdy může pobyt v extrémně hlučném prostředí nebo hlasitý poslech ze sluchátek vést i po krátké době k trvalému poškození sluchu.

Tinnitus není nemoc sama o sobě, ale příznak jiného problému. Například poškození sluchového aparátu (po vystavení hlasitému hluku), při ztrátě sluchu z důvodu vyššího věku, ucpání zvukovodu (ušním mazem), kvůli problémům s krční páteří nebo čelistním kloubem, důsledek vysokého krevního tlaku či problémů s krevním oběhem. Někdy je ušní šelest zapříčiněn stresem či depresí, nebo způsoben vedlejšími účinky léků.

„Tinnitus může být přechodný nebo trvalý. Pulzující nebo nepulzující. Jakmile pacient udává pulzující tinnitus, pátráme po organické příčině - cévních malformacích, cévních nádorech, je také nutné vyloučit vysoký krevní tlak a další interní onemocnění,“ vysvětluje profesor s tím, že pulzující zvuky naznačují vážnější onemocnění.

Léčba akutního a chronického tinnitu se výrazně liší. V obou případech je ale důležité vyloučit zánět, nádor, vysoký tlak či onemocnění štítné žlázy.

„Akutní tinnitus zažil skoro každý z nás - třeba při rýmě, viróze nebo po námaze. Většinou do čtyřiadvaceti hodin odezní. Pokud ne, je třeba ho řešit co nejdříve a intenzivně. V současnosti se používají kortikoidy nebo infuzní léčba. Někdy léčbu doplňuje i barokomora - zejména když je tinnitus spojen s náhlou nedoslýchavostí,“ popisuje specialista.

O chronickém tinnitu lze mluvit, přetrvává-li více než půl roku. „To už je úplně jiný příběh. A často ho mají v rukou sami pacienti. My lékaři nabízíme různé formy terapie - od tréninku zvykání si na šelest, přes maskování pomocí šumů, sluchadla, až po fyzikální metody a psychologickou podporu,“ popisuje.

„Jakmile k nám pacient přijde poprvé s touto diagnózou, ptáme se: ,Vadí vám tinnitus, nebo nevadí?‘ Když řekne, že nevadí, je to vlastně nejlepší možný výsledek. Zvykl si na něj. V takovém případě není nutná žádná léčba. Ale pokud pacienta šelest obtěžuje, narušuje mu spánek, koncentraci, nebo mu snižuje kvalitu života, snažíme se mu pomoci,“ říká otorinolaryngolog.

„Zásadním terapeutickým přístupem u chronického tinnitu je pohovor, jehož cílem je vysvětlení problému. Aby pacient pochopil, že tyto zvuky nemohou být jediným centrem jeho zájmu a že je nutné snažit se je nevnímat. Pacientům zakazujeme být v tichu. Doporučujeme zvukovou kulisu - televizi, rádio, především při usínání,“ zdůrazňuje lékař.

„Jakmile to pacient pochopí a opravdu to dokáže dodržovat, má šanci, že během půl roku se jeho vnímání tinnitu sníží,“ věří.

„Pomáhají také sluchadla, hlavně v kombinaci s nedoslýchavostí. Zvyšují hlasitost zvuků z okolí, a tím potlačují tinnitus. Některá z nich umí i generovat šum.“

Kromě použití laseru a ultrazvuku lékaři využívají magnetoterapii, neuromodulační techniky (terapeutické přístupy, které se snaží ovlivnit činnost nervového systému s cílem zmírnit vnímání tinnitu), působení elektrostimulace přes kůži nebo kombinace terapie s léky, které se běžně používají při léčbě migrény či psychiatrických diagnóz.

„Nejtěžší formy tinnitu jsem viděl u mladých lidí okolo čtyřiceti let, převážně inteligentních, vysokoškolsky vzdělaných, ambiciózních, perfekcionistů, kteří mají predispozice k úzkostem či depresi,“ říká profesor Čada a popisuje příběh jedné ze svých pacientek.

„Po roce možná dvou úporného boje s tinnitem, kdy vyhledala řadu lékařů i léčitelů, se ke mně dostala paní učitelka ve věku okolo čtyřiceti let. Měla perfekcionistické sklony, ale zároveň psychicky úzkostný terén. Velmi se na tinnitus upínala. Centrem jejího života se stalo zbavit se ho. Odnášel to manžel, který ji jinak podporoval, pak i děti. Tížilo ji to tak, že se pokusila o sebevraždu. Následně byla hospitalizovaná, brala antidepresiva, antipsychotika.“

Zásadní léčebný přístup profesora Čady byl na první pohled prostý - nevzdal to a mluvil s ní.

„Neposlali jsme ji po čase pryč. Je to opravdu dlouhodobá a náročná práce, pro obě strany. Ale nesmí se vzdát. Pokusy o sebevraždu v takových případech nejsou až tak výjimečné. Od lékařů to vyžaduje multioborový přístup. Paní ke mně stále chodí, dlouhodobě ji sledujeme, ale už tinnitus tolik nevnímá, srovnala se s ním,“ dodává lékař.

Ve středověku se věřilo, že tinnitus je způsoben zlými duchy nebo kletbou. Používaly se bylinné kapky do ucha vyrobené z česneku, cibule, máty nebo olivového oleje. Do 19. století se léčil mechanicky - kovovými tyčkami do uší, rtuťovými přípravky, opiáty nebo pijavicemi, které odstraňovaly přebytečné tekutiny v těle. Jako neurologický problém se začal chápat tinnitus až ve 20. století, ale i tak byl obtížně léčitelný. Odborníci předepisovali léky na rozšíření cév, antidepresiva a primitivní zátkové přístroje.

„Akutních potíží se sluchem přibývá. A bude jich ještě víc. Jak u mladé populace, která je nadměrně vystavována hluku, tak i u starších lidí, kterých díky prodlužující se délce života přibývá. S věkem navíc rostou i přidané rizikové faktory, jako jsou ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kardiologická onemocnění,“ míní specialista.

„Naše odborná komunita má dobře zvládnutou akutní péči, ale myslím, že máme rezervy v péči o chronické pacienty. Ta je samozřejmě těžká a časově náročná. V zahraničí mají pro takové pacienty specializovaná centra, kde je hospitalizují a vedou různými terapiemi, podobně jako v lázních,“ dodává.

„Stále se pracuje na různých neuromodulačních a neurostimulačních technikách. Genová terapie pomáhá při problémech se sluchem. Zda by vedla i ke zlepšení problémů s tinnitem, je otázka do budoucna. Při léčbě hluchoty kochleárním implantátem dochází někdy i k redukci tinnitu. Čistě kvůli léčbě tinnitu se u nás implantace hrazené pojišťovnou neprovádí. Ale stálo by za to se nad tím zamyslet, protože podle zahraničních zkušeností by z toho mohla část pacientů profitovat,“ přeje si profesor Zdeněk Čada.