Obézní jsou více ohroženi a další pravdy a mýty o chrápání

Muži chrápou víc než ženy. V určitých věkových kategoriích ano, je to zhruba tři ku jedné. Ženy totiž do menopauzy chrání ženské pohlavní hormony, které působí na dýchání protektivně. Pak se to většinou srovná a jedno pohlaví nemá tomu druhému co vyčítat.

Stačí do spáče šťouchnout a je klid. Všechny ataky, ať už zvukové nebo fyzické, narušují spánek, který je už tak kvůli chrápání pravděpodobně nekvalitní. Navíc každý chrápe jinak. U někoho stačí, když se převalí na bok, protože chrápe jen na zádech. Ale nic není univerzální. Nikdo totiž nevíme, ve které části dýchacích cest zvuk vzniká.

Obézní jsou ohroženi víc. Obezita je skutečně jeden z nejdůležitějších faktorů zapříčiňujících chrápání. Plus pohlaví. Obézní muž je kandidát na dlouhodobé problémy s chrápáním, které časem přecházejí v nebezpečnou spánkovou apnoe. Stav mohou zhoršovat i některé léky a zvýšený přísun alkoholu před spaním. Sklenička na dobrou noc je sice příjemná v tom, že vás trošku uklidní, ale narušuje spánek a může zdramatizovat chrápání. Takže je to dvousečné. Zvlášť když si ještě vezmete prášky na spaní, které mohou situaci rovněž zkomplikovat.

Chrápání je jen „kosmetický“ problém. Zvuk vzniká vibrací měkkých tkání v krku ve chvíli, kdy tkáně přizavírají štěrbinu, kterou se normálně dýchá. To znamená, že tkáně prostor ucpou a během výdechu – a někdy i nádechu – začnou vibrovat. Má to spoustu důvodů, například různé anatomické překážky. Hlasité projevy jsou jistě nepříjemné pro spoluspáče, ale horší je, když nastane pauza v dýchání delší než 10 sekund. V tu chvíli se jedná o spánkovou apnoe, což je problém mnohem komplikovanější a složitější než chrápání. Je to nemoc jako každá jiná, ale většinou ji tak lidé nechápou, protože probíhá v noci. A když přijde nový den, tak na to už nikdo nemyslí.

Sice občas lapám po dechu, ale jinak jsem fit. Uvědomte si, jaká je role spánku. V hlavní řadě ozdravná. Spánek by měl být synonymum odpočinku, čili by organismus neměly z relaxace vytrhovat žádné rušivé vlivy. Jenže když má někdo spánkovou apnoe, zavřou se mu na pár vteřin horní dýchací cesty. Mozek však i nadále dává dýchacím svalům signály, aby pracovaly. Tím se zvýší tlak v hrudníku a mozek přes pokles kyslíku a vzestup kysličníku uhličitého a přes baroreceptory dostane zpětnou vazbu, že je něco špatně. Na to reaguje tím, že člověka jakoby „mikroprobudí“. To se děje při každé pauze dýchání, z čehož plyne, že o ozdravném spánku nemůže být ani řeč.

Spánková apnoe může poškodit zdraví. Pacient s těžkou spánkovou apnoe má třicet a více zástav za hodinu spánku. Někdy se malinko probudí, nadechne se a ani o tom neví. Ale někteří se probouzejí s pocitem úzkosti, že nemohou dýchat. Tím je narušení spánku ještě horší, což ovlivňuje všechny další děje následující den. Proto má spánková apnoe tak velký dopad na veškeré orgány, které jsou navíc závislé na dodávce kyslíku.

Apnoe vyléčí speciální přístroj. Ano i ne. Řešení středně těžké nebo těžké spánkové apnoe je až na malé výjimky otázka přetlakové léčby, která eliminuje tlak tkání zvenku. Speciální přístroj vhání přitom do dýchacích cest přes nosní nebo obličejovou masku proud vzduchu. Tím vytvoří jakousi pneumatickou dlahu, díky které se dýchací cesty během spánku nezavírají. Přístroj ale jen pomáhá. To máte stejné jako s brýlemi, které vadu neodstraňují, jen napravují. Když je máte na nose, vidíte. Když je sundáte, nevidíte. Pokud se bude nemocný se spánkovou apnoe trochu snažit, může se o nápravu pokusit. Může – to je to správné slovo. V medicíně totiž není nic jisté. Je dobré zhubnout, minimálně proto, abyste neměli mašinku, která do vás pere vysokým tlakem vzduch. Ale stoprocentně vám uzdravení nikdo neslíbí.