Článek
Když mi instruktorka podává brýle na virtuální realitu (VR), přiznám se, že čekám spíš hru než trénink. Nikdy dříve jsem tuhle „hračku“ na sobě neměl a vlastně nevím, co očekávat.
Během pár vteřin se ocitám v prostředí, které působí až nepříjemně realisticky. Stojím v podchodu, kolem mě je nepořádek, na zdech graffiti a přede mnou leží muž v bezvědomí. Já mám za úkol rozpoznat, zda je bezpečné k ležícímu muži vůbec přistoupit.
„Je to rozdílné oproti běžnému nácviku v místnosti. Člověk je vytržen z normální reality a vsazen do scénáře, který se blíží skutečné situaci,“ vysvětluje vedoucí kurzu první pomoci ve virtuální realitě Českého červeného kříže Marek Chaloupecký.
Speciální brýle přenášejí účastníka z učebny do rušného podchodu nebo jiné krizové situace.
Kurz má pevnou strukturu. Za celkem tři hodiny vás lektoři provedou celými základy první pomoci u resuscitace. Od zajištění bezpečnosti na místě události přes příchod k poraněnému, záklon hlavy až po samotnou resuscitaci.
Tři virtuální scénáře
Virtuální realita zabírá přibližně půlhodinu a je rozdělena do tří scénářů. V prvním se učí rozpoznat, kdy je bezpečné k postiženému přistoupit. Druhý kurzisty vtáhne do stresového prostředí plného rušivých podnětů. Třetí pak funguje jako finální zkouška – několik minut bez nápovědy, kdy brýle i figurína vyhodnotí hloubku a frekvenci stlačení.
„Trénink je rozdělen nejprve na nácvik hloubky stlačení a později i na frekvenci. Obě dovednosti se pak skloubí dohromady,“ popisuje Chaloupecký.
Když přijde na závěrečný scénář, znervózním, jako kdyby šlo opravdu o život. Figurína přede mnou mlčí, ale technologie sleduje každé stlačení hrudníku. Po třech minutách resuscitace se na displeji objevuje výsledek: hloubka stlačování na 80 procent, uvolňování 86 a frekvence dokonce na 98 procent. Jsem rád, že jsem obstál.
Ruce se ve virtuální realitě zobrazují ve stejné pozici jako ruce na tréninkové figuríně, jen místo ní vidím člověka.
Tohle je možná největší přínos VR, nejenže zažijete pocit, který se blíží realitě, ale hned dostanete zpětnou vazbu. Ne obecnou, ale konkrétní, číselnou. A to je výhoda, kterou klasická výuka nedokáže nabídnout.
Podle statistik je v Česku schopno účinně poskytnout první pomoc jen minimum lidí. Průzkumy ukazují, že si věří zhruba 15 procent Čechů, ale téměř polovina už někdy stála u situace, kde byla první pomoc potřeba.
„Ta čísla jsou alarmující. Případy, se kterými se můžete setkat, v dopravě nebo i doma, bývají vážné a následky mohou být fatální, pokud pomoc nepřijde včas,“ zdůraznil Chaloupecký.
Právě proto Červený kříž investuje do moderních metod. Společně se specializovanou firmou VR Training připravil tyto realistické scénáře, které zvládnou i lidé s dioptrickými brýlemi. A cíl mají ambiciózní – během jednoho roku proškolit až 100 tisíc lidí.
Zvládnu to!
Virtuální realitu dnes nabízí Český červený kříž například v Praze, Plzni, Frýdku-Místku, Písku nebo ve Žďáru nad Sázavou. Cena kurzu se pohybuje kolem 1200 korun a přihlásit se lze přes web ČČK. Součástí výuky je i práce s defibrilátorem AED, který se stále častěji objevuje na veřejných místech.
Vedle virtuální reality nechybí ani cvičení ve dvojici. Na obrázku probíhá ukázka kontroly dýchání u živého figuranta.
Když si po posledním scénáři sundávám brýle, cítím adrenalin i úlevu. Úplně jistý si ještě nejsem, ale rozhodně odcházím s větší sebedůvěrou než na začátku. Virtuální realita mi ukázala, že nejde jen o nácvik na figuríně, ale o zážitek, který (snad) dokáže připravit na chvíle, kdy půjde o život.
