Článek
Případ se stal v posledních týdnech, záchranáři o něm informovali až nyní po setkání s rodinou. Eliška v osudný den slyšela sousedovo volání o pomoc, ale neviděla ho. „Proto vylezla přes vyvýšený záhon a uviděla starého pána ležet na zemi za zídkou, přes kterou jinak není vidět. Muž ležel téměř bezvládně na betonu. Později se ukázalo, že nejméně hodinu,“ popsala mluvčí jihomoravských záchranářů Michaela Bothová.
Podle ní Eliška utíkala za osmiletým bráškou Štěpánem. „Společně pak vše řekli mamince. Ta přelezla zídku a zjistila, že je soused sice při vědomí, ale krvácí. Zavolala proto na linku 155,“ přiblížila Bothová.
Na místo přijela sanitka. „Zdravotníci ošetřili zraněného a podchlazeného pacienta a převezli jej do kyjovské nemocnice. Podle našich informací je již zpátky doma,“ poznamenala mluvčí.
Záchranáři pozvali Elišku i Štěpána s rodiči na záchranku. „Chtěli jsme jim poděkovat, jak byli šikovní a pohotoví. Mají od nás velký palec nahoru a určitě můžou být vzorem pro ostatní. Pochvala patří i rodičům, kteří mají velkou zásluhu na tom, že jsou jejich děti všímavé ke svému okolí a připravené pomoci,“ doplnila Bothová.
Eliška s bráškou zalarmovali pomoc.
Podle ní záchranná služba neřeší mnoho případů, v nichž jsou děti v roli pomocníka. „Pokud už ale děti figurují v těchto příbězích, ať už jako volající, nebo pomáhající, platí, že jsou velmi ukázněné,“ pokračovala Bothová.
Při hovorech se z hlediska mluvčí děti velmi koncentrují. „Odpovídají na otázky, jsou věcné, řeknou adresu, co se stalo, popíšou stav. Daří se jim udržet ty emoce, které to v jiných případech zdržují. Předávají věcné a kvalitní informace,“ uvedla Bothová.
V terénu pak mají záchranáři zkušenosti, že děti nejsou lhostejné. „Měli jsme například případ chlapce, který zachraňoval pána s epileptickým záchvatem. Klečel u něj a telefonoval, ale několik dospělých prošlo kolem, než u něj někdo z nich zastavil a měl tendenci také pomoct,“ dodala.
