Vodní záchranářka: Na pomoc mezi tonutím a utonutím máte jen jednu minutu

Voda je útok na smysly. Proudí, objímá mě, mohu ji uchopit, ochutnat. Ráda se dívám na bubliny, které vydechuji. Vracejí mě do dětství, když jsme ve vaně s bráchou bublali anebo zadržovali dech, jako to dělal pan Donutil v Pelíškách. V první třídě, když nám plavčík dlouhým bidlem bránil zachytit se okraje, to už taková zábava nebyla. Na ten strach nezapomenu. A tak učím děti plavat. Bez bidla!

Bylo mi osm, když jsem v Táboře přeplavala rybník Jordán. Od plovárny na protější břeh to bylo asi 150 metrů. Plavali jsme s rodiči, měli jsme nafukovačku a kruh, kdybych si potřebovala odpočinout. Dnes v rámci kurzů prevence odrazuji od překonávání vodních ploch. Doporučuji plavat podél břehu a s plaveckou bójí.

Zachránit tonoucího totiž není nic jednoduchého. Musíte být v té chvíli nablízku, držet s ním oční kontakt, něco mu hodit či podat a nejlépe na to nebýt sám. Na pomoc mezi tonutím a utonutím máte jen jednu minutu. Když tedy někdo vidí unaveného plavce, musí rychle zavolat tísňovou linku, díky tomu se spustí záchranný řetězec včas.

Vedu malou provozovnu pedikúry. Před časem ke mně přišel rehabilitovat bolavé achilovky vodní záchranář. Stačilo několik setkání a věděla jsem dost na to, abych se přihlásila ke vstupním testům. Trénovala jsem na ně dva měsíce a poté, co jsem úspěšně absolvovala kurz a získala kvalifikaci na záchranáře, sbírám zkušenosti a stále trénuji. Dobrá kondice je nutnost.

Službu na Slapech držíme denně od začátku června do prvního zářijového týdne, a to 24 hodin. Každou neděli se mění posádky. Je tu vždy velitel, pilot člunu, zdravotník, řidič zásahového vozidla a plavčíci. Naším úkolem je pravidelná hlídka na vodní ploše a v přilehlém okolí. K zásahům vyjíždíme také ze základny ve Staré Živohošti.

Od přijetí výzvy a potvrzení výjezdu musíme vyrazit do dvou minut, v noci do pěti minut. Sledujeme úsek od hráze nádrže po Cholínský most včetně blízkých břehů, takže často řešíme i úrazy, bolavá bříška, kolapsy či porouchané lodě.

Baví mne pracovat s lidmi a pro lidi. Darem jsem k tomu dostala kamarády, kteří to mají podobně. Jsou mezi námi učitelé, zdravotníci, lékaři, řemeslníci, obchodníci, podnikatelé i studenti. Pracujeme u vodní záchranné služby bez nároku na honorář. Na všechny akce, včetně služby na Slapech, si bereme dovolenou. Ač to někdy sama nechápu, vždy na to ušetřím čas.

Slapy jsou krásné, proto je tu plno. Bohužel jsem už dvakrát zažila výjezd, kdy jsme nemohli pomoci. Stále nabádáme dospělé, aby děti nespouštěli z očí. Teenagery varujeme před machrováním, přecenění sil je zase slabost starších plavců. Nejzrádnější je pocit vlastní nerozbitnosti. A zabíjí také alkohol.