Článek
„Ne každé dítě s nadváhou má psychické potíže, a ne každé štíhlé dítě je zdravé,“ upozorňuje psycholog a psychoterapeut Josef Smrž.
Rodiče by podle něj měli být velmi citliví k tomu, jak o sobě dítě mluví a jaké emoce prožívá. Pomoci jim může motto: „Chceme vychovat dítě, které má rádo své tělo, ne dítě, které se celý život snaží se svým tělem bojovat.“
Kdy rodiče zakládají dětem na pozdější kila navíc
Podle nutriční terapeutky Lucie Kořínkové rodiče zakládají dětem na problém svým vlastním jídelníčkem a přístupem k němu ještě před početím.
„Ve společnosti panuje mylná domněnka, že se téma vnímání vlastního těla objevuje a řeší až v období puberty a dospívání. Děti si ale začínají plně uvědomovat své tělo už kolem druhého až třetího roku života,“ přidává se psychoterapeut Smrž.
Tehdy začínají pojmenovávat části těla a velmi citlivě vnímají, jak o těle dítěte i svém vlastním mluví rodiče.
V čem dělají rodiče největší chyby
Chyby rodičů mohou později vést kromě nadváhy také k poruchám příjmu potravy. Tou největší je spojování jídla s hodnocením.
„Podívej se na sebe, už bys neměl jíst sladké,“ uvádí Josef Smrž příklad. Dítě kvůli takovým hodnocením snadno přestane vnímat vlastní tělo a jeho potřeby. Začne jíst na základě odměn a zákazů a s nimi spojených emocí.
Další chybou je přílišná kontrola ze strany dospělých. Dobře míněné diety, sledování každého sousta nebo komentování vzhledu dítěte mohou zvýšit riziko pozdějších poruch vnímání vlastního těla.
„Děti potřebují rozvíjet schopnost vnímat své tělo, ne se od něj odpojovat,“ zdůrazňuje odborník.
Na co si dát pozor preventivně
V rodinách se vnímání těla přenáší z generace na generaci. Základem je proto atmosféra v rodině, která není hodnotící, kritizující nebo nároková.
„Může jít o zažité stereotypy, používání slovníku a chování, které ani v rodině nevnímáme. Dítě potřebuje získat zkušenost, že jeho hodnota nesouvisí s číslem na váze nebo vnějším vzhledem,“ vysvětluje Smrž.
Zásadní je podpora zdravých rodinných návyků, jako je pravidelná a vyvážená strava, dostatek přirozeného pohybu, dobrý spánek nebo společné trávení času v bezpečném prostředí, kde se dá mluvit o emocích.
Rodiče mohou dítěti pomoci vnímat, co jeho tělo potřebuje a zda jeho potřeba byla naplněna pomocí jednoduchých otázek a vět, jako: „Máš hlad? Vidím, že ti to nechutná.“ Přičemž je v pořádku nedojíst.
Jak na to, aby děti od začátku jedly zdravě
Rodiče by měli jít příkladem a dbát na to, co jedí oni sami. Děti se totiž neučí příkazem, ale právě příkladem. Tím, že pozorují rodiče.
„Pokud chci, aby mé dítě jedlo kvalitně, pravidelně, vyváženě, při jídle nespěchalo a cítilo se příjemně, primárně to musím dělat já jako rodič,“ říká Lucie Kořínková. Klíčové je také jíst společně a mít stravovací rituály, aby si děti vybudovaly pozitivní vztah k jídlu.
„Věřím zároveň, že vzor je třeba nastavit nejen ve zdravém přístupu ke stravě, ale i v pozitivním vztahu ke sportu a přirozenému pohybu. Nemůžu chtít po svém dítěti, aby dělalo sport, a ideálně rádo, když v rodině nemáme žádné pohybové návyky a radost z pohybu,“ dodává.
Dítě už má kila navíc. Co teď?
Pokud už dítě má nějaké to kilo navíc, nebo se dokonce dá mluvit o obezitě, je důležité si to přiznat a co nejdříve vyhledat odbornou pomoc a podporu.
Podle nutriční terapeutky neexistuje nezdravá potravina, nezdravé je jen její množství. „Pokud dětem doma v dobré víře nastavíte redukční dietu a zakážete jim přílohy nebo sladké, z krátkodobého hlediska budou mít hlad a začnou se dojídat potají. Z dlouhodobého pohledu pak riskujete jejich zdravý vývoj, imunitu i psychiku,“ upozorňuje.
„Při řešení nadváhy nebo obezity u dětí určitě neplatí pravidla jako u dospělého. Místo redukčních diet hledáme postupně řešení ke zlepšování celkově zdravějšího životního stylu včetně pohybu. Zapojujeme kvalitní vyváženou stravu, která dětskému tělu zajistí dostatek potřebných živin. Jídlo by také mělo přinášet radost.“
Jak o tom s dítětem mluvit
„Výzkumy i zkušenosti z praxe ukazují, že než nadváhu samotnou je důležitější vnímat životní styl celé rodiny. Dítě může velice citlivě reagovat na pocit, že je tělo problém a vysvětlit si to jako ,jsem problém‘,“ varuje psychoterapeut Smrž.
Nedoporučuje proto zaměřovat se na téma nadváhy, pokud dítě nemá zdravotní problémy.
Přijde-li dítě s tématem své váhy samo, měli by rodiče nebo blízcí nejprve naslouchat a zjistit, co přesně ho trápí. „Nadváha neexistuje sama o sobě, často je spojena s akutní psychickou pohodou dítěte, fyziologickými potížemi nebo náročnými situacemi, o kterých nechce mluvit.“
Co dětem rozhodně neříkat
Obecné pravidlo je jednoduché - neříkejte věty, které spojují vzhled dítěte s jeho hodnotou:
- „Podívej se na sebe, jak vypadáš.“
- „Když budeš takhle jíst, nikdo tě nebude chtít.“
- „Tohle už si nedávej, nebo budeš tlustá/ý.“
Podobné věty podle Josefa Smrže mohou v dítěti vyvolat strach nebo stud a současně poškodit jeho sebevědomí a vztah k vlastnímu tělu. „Víme s naprostou jistotou, že podobná vnější snaha o motivaci není funkční a nepomáhá k tomu, aby se situace změnila.“
„No ty máš ale pupek. Měl/a bys s tím něco dělat.“ Pokud druhý rodič dítě takto sráží, je nutné ihned zasáhnout, ale bez ponížení nebo kritiky tohoto rodiče, která vyvolá konflikt nebo situaci ještě víc vyostří.
„Nevinná“ poznámka může být na celý život
Dítě nevnímá jen samotná slova, ale zejména podprahové sdělení, které říká, jestli ho rodič přijímá nebo odmítá. „Pokud má dítě budovat dobrý vztah k sobě samému, potřebuje zažít bezpečné a dobré vztahy s nejbližšími. I když jednorázová poznámka nemusí způsobit nic hrozného, nemůžeme za to dát ruku do ohně,“ konstatuje Smrž.
Opakované nebo cílené komentáře vzhledu se snadno stanou součástí toho, jak se dítě vidí. „Často se setkáváme v praxi s dospělými klienty, kteří si i po dvaceti letech přesně pamatují věty na svůj vzhled, které slyšeli od rodičů. Tématu sebepřijetí, prevenci bodyshamingu (shazování druhých kvůli vzhledu) a jeho důsledkům se velice dobře věnuje projekt Moje tělo je moje.“
