Česko čelí tsunami nemocí srdce

Hlavním úkolem kardiologů je nyní zastavit vlnu chorob srdce a cév, které mají v Česku na svědomí více než 40 procent všech úmrtí. V posledních deseti letech se zvýšil výskyt téměř všech kardiovaskulárních onemocnění.

Až o čtvrtinu vzrostl počet pacientů s vysokým krevním tlakem, onemocněním srdečních chlopní, ještě více přibylo srdečních arytmií. O pětinu stoupl výskyt případů srdečního selhání či kardiomyopatií.

„Počty případů těchto onemocnění narůstají, ovšem s výjimkou úmrtí na akutní infarkty a mozkové příhody. To je výsledkem excelentní akutní péče, kterou u nás máme. Optimálně rozložená síť katetrizačních laboratoří dokáže ošetřit prakticky každého akutního pacienta s infarktem myokardu. Jen pět procent hospitalizovaných na následky infarktu umírá. To nás řadí mezi absolutní světovou špičku,“ dokládá profesor Krejčí.

Připomíná však, že díky vynikající akutní péči sice více lidí přežije, ale jejich onemocnění se stane chronickým, což spolu se stárnutím vede k tomu, že následně zaplní kolonky u jiných kardiovaskulárních chorob, například u selhání srdce.

„Je to trochu začarovaný kruh, jakási daň za úspěch. Důležitá je pro nás kvalita života, kterou pacientům po vyléčení dáváme, nejen samotné přežití. Naše země je již téměř srovnatelná s jinými rozvinutými zeměmi co do průměrného věku dožití, ale bohužel je tu delší období, kdy jsou lidé limitováni nějakou zdravotní obtíží. To bychom měli zlepšit,“ argumentuje kardiolog.

V minulosti bylo prioritou kardiologických plánů vybudování akutní péče. Nyní nastal čas upřít zrak k okamžiku, který vzniku nemoci předchází. „Ukázalo se, že minulé plány byly v praxi velmi účinné. Nový Národní kardiovaskulární plán ČR by se měl ve větší míře zaměřit na prevenci. Dnes víme, že preventivní léčba, která by byla nasazována diabetikům nebo lidem s nemocnými ledvinami, může výrazně omezit pozdější rozvoj srdečního selhání,“ popsal jeden z hlavních úkolů plánu.

Vzhledem ke stárnutí populace kardiologové čekají alarmující nárůst počtu pacientů s chorobami srdce. Například u srdečního selhání předpokládají nárůst z 375 tisíc pacientů v roce 2023 až na téměř 900 tisíc v roce 2040.

Proč přibývá srdečních onemocnění, je evidentní. Populace následkem zlepšující se lékařské péče stárne. Hned za věkem stojí obezita. Každé kilo navíc znamená zvýšenou námahu pro srdeční sval, který musí tělo více zásobit krví a umožnit jeho fungování.

S obezitou, jíž dnes trpí téměř čtvrtina Čechů, jde ruku v ruce vysoký tlak a vznik aterosklerózy, kdy dochází k ukládání tukových částic do cévních stěn. A to zase výrazně zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční či selhání srdce.

„Z obezity se stal klíčový faktor, na jehož základě se rozvíjí řada onemocnění nejen srdce, ale například i diabetu. U dalších rizikových faktorů jsme zaznamenali na druhou stranu určitý pozitivní posun, třeba v případě kouření a typicky českých stravovacích zvyků,“ přináší i dobré zprávy profesor Krejčí.

„Srdeční selhání se projevuje především dušností, specificky v noci, kdy se člověk probudí po dvou třech hodinách spánku a lapá po dechu. Rovněž celkovou nevýkonností a otoky,“ popisuje specialista s doporučením, kdy volat pomoc.

„Záleží na intenzitě potíží. Někdy je situace dramatická, pacient nemůže popadnout dech, ihned volá záchranku a může skončit na umělé plicní ventilaci. Jindy vydrží čekat do rána. Někdy vše trvá týdny a řeší to tím, že spí na třech i pěti polštářích. Když nám to pacient řekne, máme obvykle jasno.“

Infarkt myokardu se manifestuje tlakovou, svíravou či pálivou plošnou bolestí na hrudníku (ne pícháním), která se šíří do krku nebo horních končetin. „Může být spojena s dušností, pocením či nevolností. Jakmile obtíže do dvaceti minut nepoleví, nikdo by neměl čekat a měl by rychle volat záchranku. Čím dříve dojde k rekanalizaci, tedy zprůchodnění koronární cévy, tím větší je šance, že na srdci nezůstane jizva,“ varuje kardiolog s tím, že po osmi až dvanácti hodinách bez pomoci dojde k nevratnému poškození orgánu.

O čas by se mělo s ještě větším zápalem bojovat v případě mrtvice. „Mozek odumírá ještě rychleji než srdce. K rozpuštění sraženiny a rekanalizaci musí dojít co nejrychleji. Jakmile si u postiženého všimneme poruchy hybnosti, řeči nebo poklesu koutku, nebo je dokonce celá polovina těla bezvládná, je nutno volat pomoc,“ naléhá lékař.

„Před téměř třiceti lety mi na službu přivezli zhruba čtyřicetiletého muže s akutním infarktem myokardu a těžkým srdečním selháním. Tehdy jsme ještě neměli tak široké možnosti léčby, ale díky intenzivní péči na koronární jednotce se nám ho podařilo stabilizovat. Kvůli těžkému poškození srdce bylo nutno uvažovat o transplantaci. Zanedlouho se pro něj skutečně našlo dárcovské srdce,“ popisuje případ kardiolog.

„Tehdy za ním chodila malá dceruška, ze které je dnes dospělá žena, má své děti a náš pacient se stal šťastným dědečkem. Vidět podobné případy, kdy nabídneme našim pacientům třicet plnohodnotných aktivních let, nám dává sílu, chuť a energii bojovat za moderní a efektivnější přístupy,“ dodává profesor Krejčí.

Možnosti léčby nemocí srdce a cév byly před sto lety prakticky nulové. „Lidé umírali na vysoký tlak, infarkty, mozkové příhody. Jediným lékem tehdy byl digoxin, získávaný z rostliny náprstník vlnatý. O moderní léčbě a lepších diagnostických možnostech můžeme mluvit zhruba v posledních třiceti letech, což je shodou okolností období mé vlastní lékařské kariéry,“ dokládá s úsměvem přednosta brněnské kliniky.

„Řadu nemocných jsme dnes schopni odléčit tak, že v běžném životě nemají prakticky žádné obtíže. Nejtěžší akutní i chronická selhání srdce můžeme léčit pomocí implantovaných čerpadel či srdečních transplantací. Pacientům s arytmiemi implantujeme přístroje, které dokážou zabránit náhlé srdeční smrti. Máme léky, které významně snižují nebezpečí vzniku trombů v srdeční předsíni, a eliminují tak riziko mozkové příhody. U nemocných s fibrilací síní dokážeme katetrizačně vyměnit zúženou aortální chlopeň bez nutnosti velké operace,“ vyjmenovává současnou léčbu specialista.

„V rámci výzkumu se dnes specialisté zaměřují na opravu genetických mutací zodpovědných za vznik nemoci,“ uvádí profesor Krejčí a doplňuje podle něj slibnou melodii budoucnosti: „Jsem přesvědčen, že nám bude obrovským pomocníkem umělá inteligence. Může pomoci při hodnocení nálezů z CT nebo magnetické rezonance. Nebo při diagnostice některých vzácných chorob. Až se s ní naučíme pracovat, bude to velký krok kupředu. Věřím, že by mohla na základě vyšetření identifikovat lidi, kteří jsou v riziku rozvoje některých onemocnění, na něž bychom se potom mohli specificky zaměřit, včas je odhalit a zaléčit.“