Čína má velký problém. Tikající demografickou bombu

Loni čínská populace klesla o 0,15 procenta, tedy o 2,09 milionu na 1,409 miliardy, pokles populace je tedy větší než v roce 2022, kdy činil 850 tisíc, uvedla agentura Reuters.

Nesporně k tomu přispěl covid, protože loni zemřelo 11,1 milionu obyvatel, což je nejvíce od kulturní revoluce v šedesátých letech. Meziroční nárůst tak představuje 6,6 procenta. Více alarmující je pro Čínu pokles porodnosti o 5,7 procenta na 9,02 milionu. Na tisíc lidí připadá jen 6,39 nově narozeného dítěte (v roce 2022 to bylo 6,77), což je jen o málo více než 6,3 procenta v Japonsku. V Jižní Koreji je to 4,9.

Zatímco pokles úmrtnosti se dá po odeznění covidu čekat, růst porodnosti nikoli. „Jak jsme pozorovali znovu a znovu v dalších zemích s nízkou porodností, pokles porodnosti je obtížné zvrátit,“ uvedl demograf z Michiganské univerzity Zhou Youn.

Čínský list Global Times v této souvislosti zveřejnil průzkum čínského Výzkumného střediska pro populaci a rozvoj o tom, jaký počet dětí považují Číňané za optimální - loni to bylo průměrně 1,74, zatímco v roce 2017 1,95. Ředitel střediska Che Tan zmínil, že k tomu přispívá i malá podpora mladým matkám. „Očekávání veřejnosti se pořád nenaplnila,“ poznamenal.

Čína ve snaze zabránit demografické krizi opustila v roce 2015 dlouholetou politiku jednoho dítěte a v roce 2021 umožnila párům mít až tři děti. Místní vlády dokonce poskytují daňové úlevy rodinám s více dětmi, ale ani to nepomáhá.

Nízká porodnost vede ke stárnutí populace, s nímž se potýkají mnohé země na Dálném východě. Odhady počítají s tím, že v roce 2050 bude v Číně 40 procent obyvatel starších 60 let a zmenšující se počet lidí v produktivním věku nebude schopen udržet funkční čínský penzijní systém, i když důchody v Číně jsou malé.

Čínská akademie věd varovala, že stávající systém nebude funkční už po roce 2035, to stoupne počet lidí starších 60 let, což je věk odchodu do důchodu, z 280 milionů na 400 milionů, uvedl list The Guardian.

Ťi upozornil, že podíl lidí nad 65 let v čínské populaci vzrostl ze 16 procent v roce 1970 na loňských 26 procent, napsal časopis Newsweek .

Růstu porodnosti nepomáhá ani aktuální ekonomická krize, která postihuje především mladé lidi. Právě na ně je přitom vyvíjen velký tlak, protože z jejich práce by se mělo financovat zajištění stárnoucí populace. Jenže nezaměstnanost mezi mladými činila v červnu 21,3 procenta. Poté zřejmě stoupla ještě víc, protože na trh práce vstoupilo dalších 11,6 milionu čerstvých absolventů vysokých škol. O kolik se zvedla, se však neví, protože od července už čínský statistický úřad tento údaj neuvádí.

O vysněných pracích se přitom absolventům často může opravdu jen zdát. Pokud nějací získají práci, tak často jen na dobu určitou, smlouvy jsou roční až tříleté, obvykle za minimální mzdu, která se podle regionu pohybuje od 2000 do 3000 jüanů (6500 až 9700 korun). Jde o třetinu toho, co očekávali. Mnohým je doporučeno, aby šli pracovat na venkov, kde místa jsou, ovšem špatně placená, mimo obor a pod dosaženou kvalifikací.

Dospívající generace Z je vůbec nejpesimističtější ze všech věkových skupin v Číně, ukázal předloni v prosinci průzkum společnosti Oliver Wyman. Že nebudou mít práci, se bojí 62 procent z nich (v USA to bylo cca 45 procent) a 56 procent se obává, že jejich život se nezlepší.

Hlavní ekonom Huntai Asset Management Wang Ťun považuje jejich pochyby za oprávněné. „Nezaměstnanost mladých tu bude docela dlouho, nejméně pět až deset let,“ poznamenal.

Krátkodobé pracovní smlouvy jsou snahou o alespoň momentální stabilizaci, aby nepropukly sociální konflikty způsobené nezaměstnaností.

Nezaměstnanost vede k poklesu spotřeby, s čímž se Čína potýká už nyní. To podkopává snahy čínského vedení zajistit další růst ekonomiky, a to alespoň nějaký, třeba i menší než ve zlatých časech na přelomu tisíciletí, kdy byl více než šestiprocentní.

Loni byl růst 5,2 procenta, je však nutné si uvědomit, že předtím ekonomiku svazovala drakonická opatření kvůli pandemii covidu. Podle listu The Financial Times je reálný růst cca dvouprocentní, druhá nejsilnější ekonomika světa přitom byla dlouhodobě tahounem hospodářství světového.

Podle demografa Wisconsinské univerzity v Madisonu Ťi Fu-siana demografické problémy nutí Peking i ke změně asertivní zahraniční politiky.

„Nebylo to tak dávno, kdy čínské úřady požadovaly po diplomatech, aby ukazovali bojovného ducha s cílem vybudovat nový mezinárodní pořádek, ale demografický základ pro čínskou strategickou expanzi z předchozích let už neexistuje,“ uvedl, přičemž upozornil na jemnější tón z Pekingu a snahu opět podporovat turistiku.