Článek
Své rozhodnutí zvažoval Vladimír Lobkowicz zhruba dva až tři roky. „Zhoršovaly se hospodářské výsledky podniku, který nevydělával. Výroba byla stále méně konkurenceschopná a odbyt stagnoval,“ vysvětlil šlechtic a majitel zelárny.
Dále uvedl, že v poslední době těžko sháněl lidi, kteří by chtěli krouhat a šlapat zelí. „Je to fyzicky náročná práce. Dříve se nám podařilo sehnat bývalé horníky z Nýřan, ale ti zestárli a odešli. Dnes se mi nabízejí pochybné agentury, což nemám zapotřebí,“ zdůraznil Lobkowicz.
Podle něj se mění i zákaznické návyky. Ač každoročně prodali několik set tun zelí, lidé už tolik nevyhledávají tradiční českou kuchyni. „Recepty jako vepřo knedlo zelo a další nejsou tak populární,“ doplnil.
Šlechtici založili zelárnu v Křimicích už v roce 1920. Za socialismu se stala součástí státního podniku Liko Nýřany a přestěhovala se do bývalého lobkowiczkého pivovaru. Podnik dostala rodina zpátky v restituci až v 90. letech.
Jako jediní v Evropě zachovávali tradiční metodu, kdy zelí zrálo v modřínových kádích. „V nich zásoby vydrží asi do srpna,“ odhadl Lobkowicz. Poté podnik uzavřou. „Je mi to strašně líto, ale žijeme v reálném světě. Nemůžu věčně udržovat legendu o knížeti, který dělal nejlepší zelí v zemi,“ podotkl. Rád by se nyní více zaměřil na křimický zámek a další své aktivity.
Zpráva o konci podniku se mezi lidmi rychle rozšířila. Podle vedoucí zelárny Romany Gerstnerové se na ně teď zákazníci obracejí ve velkém. „Jezdí k nám víc a chtějí ještě nakoupit, než vše prodáme,“ nastínila.
Informace překvapila i tamějšího starostu Křimic Víta Mojžíše (Plzeňská aliance). „Mrzí mě, že Lobkowiczové ukončí svůj provoz,“ okomentoval. Plzeňský obvod má dokonce zelí ve svém znaku. „Určitě ho dávat pryč nebudeme, koneckonců tady zůstává ještě druhá zelárna Petra Forejta a pochoutka je s Křimicemi neodmyslitelně spjata,“ připomněl.
