Němečtí politici si předhazují, kdo krmí hlasy protestní Alternativu

Opozice logicky ukazuje prstem na vládní koalici, podle stranických barev (červená SPD, žlutá liberální FDP a zelená) přezdívanou semaforová. Z ní vytahuje na paškál především dvě nevlivnější opory – kancléře Olafa Scholze (SPD) a Roberta Habecka (Zelení), superministra pro hospodářství a ochranu klimatu.

Friedrich Merz, předseda opoziční křesťanské demokracie (CDU), jež by nyní u uren suverénně triumfovala, má jasno. „Kdybychom měli dobře řemeslně a politicky pracující vládu, AfD by nebyla na 18 procentech,“ řekl pro Heute-journal ZDF. Na mušku si Merz bere zejména Zelené. „Lidi v Německu již prostě unavuje tento druh paternalismu,“ dodal.

Na Twitteru šel ještě dál: „Mnozí svou zemi vnímají jinak, než jak ji vidí ve své věži ze slonoviny vládní strany. Když už obyčejní lidé nemohou najít sluchu, obracejí se na ty, kteří jsou obzvlášť ostře proti, ať už na krajní pravici, nebo na krajní levici.“

Thorsten Frei, šéf frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu, pro list Die Welt poukázal na skutečnost, že demoskopické údaje ukazují, že hodnoty AfD rostly s tím, jak bobtnalo zklamání z politiky a nesoulad semaforské koalice. „Lidé jsou konfrontováni s těžkými otázkami: Recese, inflace, s rostoucími cenami energií, neuspořádaná migrace. Zažívají na jedné straně nefunkčnost v každodenním životě a na druhé straně vládu, která tyto výzvy buď nevidí, nebo se zabývá hlavně sama sebou,“ prohlásil.

Scholz si je vědom, že je to poprvé v dějinách Spolkové republiky, kdy strana, z jejíchž řad pochází kancléř či kancléřka, nedokázala trumfnout Alternativu.

Za hlavní důvod vzestupu AfD v průzkumech označuje nejistotu v době krize. Poukazuje na úspěch pravicově populistických stran i v jiných evropských zemích. „Proč se daří stranám s tak špatnou náladou?“ řekl na akci časopisu Die Zeit v Hamburku. „Žijeme v době otřesů, kdy si poměrně hodně občanů v našich zemích není tak úplně jistých, zda je budoucnost na jejich straně a zda ji mají,“ podotkl Scholz a jmenoval inflaci, ruskou agresivní válku na Ukrajině a změnu klimatu.

V úterý večer ztělesnil nevrlost mnohých Němců s „blbou náladou“ v pořadu televize RTL U stolu s kancléřem Olafem Scholzem Christoph Golly, povoláním strojní zámečník a otec čtyř dětí. Postěžoval si, že s manželkou kvůli drahotě nedokážou vyjít s penězi. Není sám, kdo po kancléři chce jediné: „Měl by být více šéfem!“.

Alice Weidelová, šéfka AfD, odmítla Scholzův popis její strany jako „strany špatné nálady“: „Občané skutečně důkladně ztratili smích,“ řekla podle listu Berliner Zeitung. „Nezavinila to však údajná špatná nálada AfD, ale ochotnický herecký soubor, který ve spolkovém kabinetu každý den předvádí smutný politický kabaret.“

AfD obratně těží z toho, že ke stálici svého repertoáru, tedy napadání neřízené migrace, přidala nový, velice účinný prvek: vystupuje jako antizelená alternativa. „Odvolejte šílené klimatické zákony!“ hlásá stranický plakát. „Zastavte Habecka!“ křičí její webové stránky a označují návrh zákona, který měl podle Habecka urychlit zavádění energeticky úsporných (ale drahých) tepelných čerpadel, jež mají nahradit kotle v domácnostech, za „topenářské kladivo“.

Navrhovaný zákon o vytápění domácností, který by zakázal nové plynové a olejové kotle a dotoval instalaci tepelných čerpadel, se pro vládu stal spíš olověným závažím než kladivem.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že zákaz podporuje sotva pětina voličů - mj. i proto, že v Německu by se muselo vyměnit přes čtyři miliony kotlů, přičemž každá domácnost by si sáhla hluboko do kapsy – investice by vycházela kolem deseti až dvaceti tisíc eur (kolem čtvrt až půl milionu korun).

Zelení však žádné sypání si popela na hlavu nepředvádějí. „Vládní koalice se musí urychleně vrátit k věcné práci a řešit problémy, s nimiž se musí tato země vypořádat,“ řekla Irene Mihalicová, jednatelka frakce Zelených ve Spolkovém sněmu, a hned jmenovala toho, kdo si přihřívá svou polívčičku: „CDU by měla přestat přebírat rétoriku Alternativy. Protože populismus přispívá k normalizaci AfD, a tím škodí demokracii jako celku.“