Ruští komunisté požadují odstranění pomníku československých legionářů v Čeljabinsku

Památník legionářů byl odhalen 20. října 2011 a postaven za české peníze. Umístěn je u tamního vlakového nádraží a odkazuje na čeljabinský incident z roku 1918, který se týká českých legionářů.

Podle zprávy na webu ruských komunistů od samého začátku „památník vyvolával protesty“. V den odhalení proti památníku ovšem ve skutečnosti protestoval pouze jeden jediný člověk. Drtivá většina negativních reakcí byla on-line.

Ruští komunisté potřebu památník odstranit vysvětlují mimo jiné členstvím České republiky v Severoatlantické alianci a také trochu paradoxně připomínají, že sami brojí proti odstraňování sovětských památníků v Evropě, když zmiňují odstranění sochy maršála Koněva v Praze, jež stávala v Praze 6.

„Zvláštní naléhavost této otázce dodává dnešní politická realita: Česká republika je členem NATO, od února 2022 oficiálně poskytuje vojenskou a finanční pomoc kyjevskému režimu a uplatňuje sankce proti Rusku. V České republice se na státní úrovni bagatelizuje role naší země při osvobození Evropy, v Praze byl demontován pomník maršála Koněva,“ uvedli podle ruského serveru komunisté.

Podle Denise Kuročkina, prvního tajemníka čeljabinského krajského výboru Komunistické strany Ruské federace, je nutné „bojovat za historickou pravdu“ v době, „kdy NATO a americká vojenská mašinérie vyhlásily naší zemi válku za zničení“.

„Památník lidem, kteří v minulosti bojovali proti naší zemi a jejichž potomci dnes proti nám bojují rukama ukrajinských neonacistů, nemůže zůstat v centru Čeljabinsku. Jedná se o hrubé zkreslení naší historie, ospravedlnění válečných zločinů a urážku památky obránců vlasti,“ líčí komunisté svůj pohled na historii i nevyprovokovanou agresi, kterou Moskva spustila proti sousední zemi.

Novinky oslovily ministry zahraničí Petra Macinku (Motoristé) a obrany Jaromíra Zůnu (za SPD) o komentář, do vydání článku se však nevyjádřili.

Českoslovenští legionáři bojovali v první světové válce na straně Dohody. K incidentu, který pomník připomíná, došlo 14. května 1918 během ruské občanské války, když se legionáři na základě dohody chtěli dostat domů přes Sibiř a Vladivostok.

Série menších incidentů a provokací vyvrcholila v Čeljabinsku, kdy rakousko-uherský zajatec hodil na jednoho z legionářů z vlaku kus železa. Legionáři ho kvůli tomu zabili a ruští bolševici je později zadrželi. Následně však byli svými spolubojovníky osvobozeni a legie obsadila Čeljabinsk a zmocnila se zbraní.

V následném konfliktu zhruba 45 tisíc československých legionářů kontrolovalo obrovské území okolo Transsibiřské magistrály. Účelem byl bezpečný návrat zpátky domů, který trval až do roku 1920. Úspěchy československých legií následně využil i prezident Tomáš G. Masaryk, když jednal o samostatnosti Československa.

Rusové komplikovanou historii takzvané sibiřské anabáze notně zjednodušují a vykládají po svém. O československých legionářích často hovoří jako o invazních silách nebo o „běločeších“.

Ruští komunisté pak dokonce tvrdí, že se českoslovenští legionáři na nádraží v Čeljabinsku „vzbouřili proti mladé sovětské republice“ a že „vstoupili do občanské války na straně zahraničních intervencionistů“.

I když docházelo často k ozbrojeným bojům proti bolševikům - nehledě na to, že část legionářů stála právě při nich - hlavním cílem legionářů bylo dostat se pryč ze Sovětského svazu.