PŘEHLEDNĚ: Co znamená aktivace článků 4 a 5

Článek 4 Severoatlantické smlouvy říká, že „Smluvní strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany“.

V praxi to znamená, že se uskuteční konzultace mezi členy aliance, které proběhnou prostřednictvím Severoatlantické rady. Všichni členové rady jsou povinni se zabývat otázkou předloženou členským státem.

V minulosti byl tento článek aktivován dohromady sedmkrát, z toho pětkrát Tureckem, a to v roce 2003, dvakrát v roce 2012, dále v roce 2015 a 2020. Zkraje března 2014 jej pak aktivovalo Polsko, a to kvůli ruské anexi Krymu.

Naposledy k tomu došlo v roce 2022, kdy jej aktivovala Česká republika, Slovensko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko a Bulharsko. Důvodem byla ruská plnohodnotná agresivní válka na Ukrajině.

Ačkoli článek 4 může být předstupněm aktivace článku 5, neznamená to automaticky, že se tak stane. Může dojít pouze ke konzultacím, popřípadě k posílení obrany státu, který o aktivaci požádal. Článek 5 říká následující:

„Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru,“ stojí ve smlouvě.

„Každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti,“ píše se v ní dále.

Celé znění Severoatlantické smlouvy je dostupné například na stránkách českého ministerstva obrany.

Napadení jednoho či více států NATO ovšem nutně neznamená, že všechny státy pošlou napadeným členům aliance vojáky. Každý stát se samostatně rozhodne, jak napadené zemi může pomoci. Může jít o vojenskou pomoc, včetně vojáků, logistickou či zpravodajskou podporu nebo o diplomatické či ekonomické kroky.

Pokud je jeden stát napaden, všichni členové se musí shodnout, že jde o útok, na který se tento článek vztahuje. S aktivací článku 5 musí souhlasit všichni. O aktivaci následně rozhoduje Severoatlantická rada.

Článek 5 Severoatlantické smlouvy byl aktivován pouze jednou v historii NATO, a to Spojenými státy po teroristických útocích z 11. září 2001. Aktivován byl pak 2. října téhož roku poté, co Severoatlantická rada jednomyslně rozhodla, že šlo o útok, na který se článek 5 vztahuje. USA tehdy musely doložit, že útok byl skutečně veden ze zahraničí, v tomto případě z Afghánistánu.