Koronavirus ztrácí za dvacet minut ve vzduchu 90 procent schopnosti infikovat lidi

Zjištění ze simulací, jak dlouho přežívají virové částice covidu ve vzduchu, ukazují, že většinou se koronavirová infekce přenese při blízkém kontaktu. Ukazuje to, jak důležité je udržovat odstup a používat roušky.

Větrání má podle výsledků studie, která ještě nebyla podrobena oponentuře, menší význam.

„Lidé se zaměřovali na špatně větrané prostory a přemýšleli o přenosu viru napříč místností na vzdálenost několika metrů. Neříkám, že se to neděje, ale pořád si myslím, že největší riziko je, když jste u někoho blízko,“ uvedl profesor Jonathan Reid, který vedl studii a vede i Středisko pro výzkum aerosolů.

„Když se vzdálíte, nejenomže se aerosol zředí, ale také je tam méně infekčního viru, protože ten ztrácí nakažlivost,“ uvedl Reid.

Virové částice při výdechu opouštějí vlhké a na oxid uhličitý bohaté prostředí plic a horních cest dýchacích a dostávají se do suššího vzduchu. V něm rychle vysychají.

Pokles úrovně oxidu uhličitého současně znamená prudký nárůst hodnoty pH, klesá tedy kyselost prostředí. Oboje narušuje schopnosti virových částic infikovat buňky dalšího člověka.

Rychlost, s jakou virové částice vysychají, je závislá na vlhkosti vzduchu. Pokud je nižší než 50 procent, což je případ většiny kanceláří a panelákových bytů, virové částice ztrácejí polovinu své schopnost infikovat dalšího člověka během pěti sekund.

Pak je pokles schopnosti napadat buňky pomalejší, dalších 19 procent se ztratí během následujících pěti minut.

Při vlhkosti 90 procent, která odpovídá parní lázni nebo sprchovému koutu, je pokles pozvolnější, 52 procent části zůstává nakažlivých po pěti minutách a po dvaceti minutách je jich deset procent.

Po dvaceti minutách už nezáleží na podmínkách prostředí.

Naopak teplota nehraje žádnou roli, co se týká infekčnosti virových částic, což je v rozporu s dosavadním přesvědčením, že přenos je nižší za vysokých teplot.

„Znamená to, že pokud se dneska potkám s přáteli v hospodě na obědě, je primárním rizikem, že to (virus) přenesu na své přátele nebo oni na mě, než aby se to přeneslo od někoho na druhé straně místnosti,“ uvedl Reid.

Dodal, že to zvyšuje význam nošení roušek v situacích, kdy lidé nemohou udržovat odstup.

Chování bylo stejné u všech sledovaných variant. Tým ještě neexperimentoval s variantou omikron, s tou by měly testy začít v následujících týdnech.

Dosud se uvádělo, že nakažlivé virové částice mohou být v malých kapičkách ve vzduchu až tři hodiny, jak zjistili američtí vědci.

Reid ale uvedl, že tomu tak bylo ve specifických laboratorních podmínkách, kdy se používá rotujících Goldbergových bubnů, které udržují kapičky ve vzduchu.

Jenomže situace v nich neodpovídá realitě, ve které nakažený vykašlává nebo vydechuje virové částice.

Proto bristolští vědci vyvinuli jiné zařízení, které umožňuje věrněji napodobovat reálnou situaci.

Virové částice, které vědci vypouštěli z trubičky v různém množství, byly udržovány ve vzduchu mezi dvěma nabitými kroužky po dobu od pěti do dvaceti minut, přičemž se dala řídit teplota vzduchu, jeho vlhkost a intenzita ultrafialových paprsků.

„Je to poprvé, kdy byl někdo schopen napodobit, co se děje s aerosolem při výdechu,“ zdůraznil Reid.

Virolog Julian Tang z Leicesterské univerzity uvedl, že tato zjištění podporují to, co epidemiologové pozorovali v terénu. Dodal, že „roušky jsou velmi efektivní stejně jako udržování sociálního odstupu“.

„Zlepšená ventilace také pomůže, zejména když je blízko u zdroje,“ dodal Tang.

Význam větrání zdůraznil profesor virologie z univerzity v Leedsu Stephen Griffin: „Aerosoly zaplňují vnitřní prostory rychle při absenci adekvátní ventilace, a zůstane-li nakažený jedinec v místnosti, hladina virových částic se doplní.“