Článek
Izetbegovičovi se nepodařilo uskutečnit svůj sen - vytvořit Bosnu a Hercegovinu pod dominancí Muslimů. Místo toho musel tento syn obchodníka za své proislámské zaměření pykat - ve věznicích bývalé Jugoslávie, nebo v nešťastné roli prezidenta válkou zmítaného státu, jehož poválečná podoba nakonec neuspokojila nikoho.
Na konci letošního září, už těžce nemocen, vyzval všechny tři složky bosenského obyvatelstva ke smíření. "Muslimové, Srbové i Chorvati musejí překovat nenávist z válek z let 1992 až 1995," řekl v posledním televizním rozhovoru.
Politický vrchol přišel v roce 1992
Izetbegovičovi, jemuž jeho stoupenci přezdívali Dedo (děda), se podařilo získat podporu Západu i muslimských zemí. Jako prezident Bosny a Hercegoviny zažil svůj politický vrchol 6. dubna 1992, kdy stát uznala Evropská unie a USA.
Brzy však narazil na limity své moci a Bosna, zejména hlavní město Sarajevo, upadla po akcích Srbů do krvavé války, během níž přišlo o život na 200 tisíc lidí. Válečný prezident Izetbegovič byl po válce při prvních volbách v roce 1996 zvolen znovu hlavou státu - v triumvirátu s Chorvatem Kresimirem Zubakem a Srbem Momčilem Krajišnikem.
V úřadu zůstal do října 2000. Až do smrti byl čestným předsedou Strany demokratické akce (SDA), kterou spoluzakládal.