Izraelci odhalili, jak se Hamásu podařilo utajit plány útoku

Telefonní linky v tunelech podle těchto zdrojů umožňovaly agentům dorozumívat se mezi sebou v utajení. Izraelští zpravodajci je nemohli zachytit, protože agenti nepoužívali mobilní telefony a počítače, aby se vyhnuli odhalení.

Američtí vládní činitelé mají k dispozici zpravodajské informace z Izraele, které odhalují, jak Hamás udržoval plánování operace v tajnosti pomocí staromódních metod kontrarozvědky.

Mezi ně patří osobní schůzky a vyhýbání se digitální komunikaci, kterou mohou Izraelci zachytit. To podle CNN nabízí nový pohled na to, proč Izrael nebyl na útok, při němž na jeho území proniklo nejméně 1500 bojovníků, připraven.

Hamás je v pásmu Gazy u moci od roku 2007. Za posledních 15 let vybudoval síť tunelů, kterou izraelská armáda hovorově označuje jako „metro v Gaze“, uvádí CNN.

Do roku 2014 Hamás podle týdeníku The Economist zaměstnával 900 pracovníků na plný úvazek při stavbě tunelů, přičemž podle studie think-tanku RAND Corporation trvala stavba jednoho tunelu tři měsíce a stála v průměru sto tisíc dolarů (2,33 mil. korun).

Hamás získal kapitál na tunely tím, že je inzeroval v mešitách v Gaze jako investiční projekt se smlouvami vypracovanými právníky. Předpokládá se, že se stavbou pomohly Írán a Severní Korea, které poskytly peníze a inženýry.

V současné době se pod Pásmem Gazy nachází více než 1300 tunelů o celkové délce 500 kilometrů – více než desetinásobek délky samotného Pásma Gazy.

Izraelská armáda pro vyhledání podzemních chodeb používá „geofony“ a také pozemní radar, který převádí vibrace země na napěťové signály, a v ropném průmyslu osvědčenou techniku detekce ozvěn řízených výbuchů.

„Avšak i když tunel nalezli, jeho zničení bylo obtížným úkolem. Izraelské letectvo se pokoušelo shazovat podél trasy tunelu přesné bomby, což je postup nazývaný kinetické vrtání, avšak některé se nepodařilo odpálit ve správné hloubce,“ konstatoval The Economist.

Izraelské ozbrojené síly také používaly „emulsu“, výbušninu podobnou gelu, ale podle RAND bylo na každý tunel potřeba v průměru devět až jedenáct tun této výbušniny, což nutilo pozemní síly zajišťovat vchody po dlouhou dobu. Jednotky musely často improvizovat; některé si k dopravě výbušnin do Gazy vypůjčily ruční vozíky a zemědělskou techniku z izraelských pohraničních vesnic, podotkl časopis.

Joe Vega, přední odborník americké armády na podzemní válku, upozorňuje, že v uzavřeném prostoru se také zesiluje zvuk střelných zbraní. Z tohoto důvodu jsou podle Vegy k vyčištění tunelů zapotřebí větší týmy, „protože musíte neustále střídat lidi - ti prostě nevydrží“. Tento efekt, známý jako přetlak, také způsobuje, že střelba zvedá prach a úlomky, které zhoršují viditelnost.

Techniky, které se kdysi používaly k čištění tunelů – Američané nasadili slzný plyn ve Vietnamu, Sověti různé chemické látky v Afghánistánu –, „by dnes byly pravděpodobně považovány za nezákonné“, píše Daphné Richemond-Baraková v knize Underground Warfare. Přestože se slzný plyn často používá proti demonstrantům, je ve válce z velké části nelegální.