Vědci zkoumají „ledovec soudného dne“. Může ovlivnit hladinu moří po celém světě

Právě proto zde pracuje mezinárodní vědecká mise International Thwaites Glacier Collaboration (ITGC).

Výzkumníci přímo v terénu i pomocí satelitů sledují, jak ledovec reaguje na oteplující se oceán. Data ukazují, že změny, které zde probíhají, nejsou krátkodobé a mohou mít v budoucnu globální dopady.

Západní Antarktida je přitom oblastí, která je ze své podstaty nestabilní. Obrovský ledový štít zde leží na podloží hluboko pod hladinou moře. To znamená, že je velmi citlivý na změny teploty oceánů i klimatu.

Pokud by se celý tento ledový systém (tedy nejen Thwaites) zhroutil, hladina světových oceánů by stoupla o více než tři metry. Odborníci ale zdůrazňují, že jde o dlouhodobý scénář v horizontu staletí, nikoli o vývoj v nejbližších desetiletích.

Satelitní měření nicméně už od 90. let ukazují rychlý úbytek ledu v oblasti Amundsenova moře, kde leží i ledovec Thwaites. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) může hladina moří do konce století vzrůst o 40 až 80 centimetrů, v krajním případě téměř o dva metry.

Ledovec Thwaites patří k největším a zároveň nejrychleji se měnícím ledovcům na planetě. Pokud by se samotný Thwaites zcela zhroutil, hladina oceánů by se zvýšila přibližně až o 65 centimetrů.

Ještě donedávna ale vědci přesně nevěděli, co jeho ústup řídí a jak rychle může postupovat. I proto Spojené státy americké a Velká Británie v roce 2018 zahájily společnou výzkumnou misi. Jejím cílem je zjistit, co se s ledovcem děje, a lépe odhadnout, jaké dopady to může mít na pobřežní oblasti – od Bangladéše a tichomořských ostrovů až po města jako Miami nebo Londýn.

Zásadní zjištění je poměrně jednoduché – ledovec Thwaites dlouhodobě ustupuje. To znamená, že led z této oblasti mizí rychleji, než se stíhá obnovovat. Podle vědců jde o proces, který se odehrává v řádu desítek až stovek let, nikoli o náhlý kolaps během několika málo let.

Nejcitlivější částí celého systému je tzv. plovoucí ledový šelf. Jde o část ledu, která už plave na moři a funguje jako brzda – zpomalující tok ledu z pevniny do oceánu. Tento šelf je ale narušován teplejšími oceánskými proudy a v příštích desetiletích se může rozpadnout. Pokud by k tomu došlo, ledovec by nezmizel ze dne na den, nicméně led by začal do oceánu odtékat rychleji, což by urychlilo zvyšování hladiny moří.

Velký posun přinesl i výzkum toho, co se děje pod ledovcem. Pomocí autonomních robotů vědci zjistili, že teplá mořská voda proniká hluboko pod led a nahlodává ho zespodu. Právě toto „skryté“ tání je jedním z hlavních důvodů, proč ledovec ztrácí stabilitu.

Podle vědců náhlý kolaps v nejbližších letech nehrozí. Zároveň ale neexistuje scénář, ve kterém by u ledovce Thwaites přestalo docházet k úbytku ledu.

Jde o pomalý, ale dlouhodobý proces, jehož důsledky se budou projevovat postupně – a dotknou se pobřežních oblastí po celém světě.