Článek
Studie publikovaná v časopise Nature Climate Change vůbec poprvé odhaduje, kolik horských ledovců na světě každoročně zanikne, jak dlouho jednotlivé ledovce ještě přetrvají a kolik jich přežije do konce století.
Protože tempo ústupu ledovců závisí na míře globálního oteplování, autoři studie použili tři nezávislé globální modely simulující budoucí klimatické scénáře. K určení polohy, plochy a typu ledovců využili globální Randolphův inventář, který zahrnuje více než 200 tisíc ledovců.
Vědci také zavedli nový termín „vrchol vymírání ledovců“, jímž označují okamžik, kdy roční ztráta ledovců dosáhne svého maxima.
Podle studie by při oteplení o 1,5 °C oproti předindustriální éře nastal vrchol vymírání kolem roku 2041, přičemž každoročně by zaniklo zhruba 2 000 ledovců. Při nejhorším scénáři oteplení o 4 °C by se tento vrchol posunul na rok 2055, ale roční ztráty by vzrostly až na 4 000 ledovců, což je ekvivalent jejich současného počtu v Alpách.
Kolik ledovců přežije do konce století?
Na první pohled se to může zdát paradoxní, že by nejrychlejší tempo úbytku ledovců nastalo během menšího oteplování. Autoři studie to však vysvětlují tím, že při vyšším oteplování začnou odtávat nejen malé ledovce, ale i ty větší, jejichž tání trvá déle.
Vysoké ztráty ledovců se tak v tomto století zdají být nevyhnutelné. Jak moc jich nakonec zmizí, však bude záviset na budoucích teplotách.
Níže položené horské oblasti ve střední Evropě, západní Kanadě a USA, oblastech And a afrických pohoří poblíž rovníku by mohly do roku 2040 přijít o více než polovinu svých ledovců. Grafika je ve směru hodinových ručiček. Čím tmavší odstín, tím dřívější ztráta.
„Při oteplení o 1,5 stupně by si lidstvo na konci století mohlo udržet zhruba 100 tisíc ledovců, tedy asi polovinu dnešního počtu. Při oteplení o 4 stupně by jich zůstalo jen kolem 18 tisíc,“ říká autor studie Lander Van Tricht ze Spolkové vysoké školy technické v Curychu.
Studie také ukazuje, že už neexistuje žádná oblast na světě, kde by počet ledovců neklesal. Dokonce ani v pohoří Karákoram ve Střední Asii, kde ještě na přelomu tisíciletí dočasně jejich stavy narůstaly.