Článek
Zkamenělý život se do kamene otiskl tak, že po uhynutí živočicha jeho tělo kleslo na dno, kde ho postupně zasypal písek nebo bahno. Během milionů let se tento materiál proměnil v kámen, v němž se dochoval otisk pevných částí těla daného jedince.
Hlavonožec v lochkovském mramoru v Jezulátku
„Na obou místech se nejčastěji setkáme se schránkami hlavonožců s rovnou ulitou – tzv. ortocerů. Šlo o predátory prvohorního moře. Byli to bezobratlí s poměrně vyspělým nervovým systémem a dobře vyvinutýma očima. Měli chapadla a pravděpodobně i inkoustové vaky, podobně jako dnešní chobotnice,“ řekl Novinkám paleontolog Štěpán Rak.
Štěpán Rak pátrá po fosiliích na dlažbě kostela.
Při vstupu do svatostánku Pražského Jezulátka je možné obdivovat pestrou paletu kamenů už na dlažbě, která nabízí trojrozměrný pocit.
„Můžeme si všimnout lichoběžníků, které tvoří žlutavý mramor nejspíš od Loděnice, červený slivenecký vápenec a pak černý mramor od Lochkova, v obou posledně zmiňovaných jsou vepsány schránky hlavonožců,“ doplnil paleontolog s tím, že fosilie lze pozorovat i na tamním zábradlí z vápence těženého rovněž v okolí Loděnice.
Další místo v kostele, kde se zkameněliny nacházejí, představuje oltář Dítěte Ježíše, v jehož spodní části z lochkovského mramoru se nalézá mozaika hlavonožců po boku lilijic, rovněž prvohorních predátorů, které v kostele místy halí i červený kámen ze Slivence.
Stovky lilijic v tmavém kameni oltáře Dítěte Ježíše v Pražském Jezulátku
„V kameni připomínají jakýsi čárkovaný stromek. Od hlavonožců je lze poznat tak, že když se to zužuje, je to hlavonožec, když se nezužuje, je to lilijice,“ uvedl Štěpán Rak, který pro zájemce pořádá prohlídky pod hlavičkou městské organizace Prague City Tourism.
Další příklad lilijice, tentokrát na dlažbě
Neméně pozoruhodná je i budova bývalých parních a vanových lázní z roku 1935, vzdálená bezmála 1,5 km od Jezulátka. Přízemí je vyzdobeno stejnými černými mramorovými dlaždicemi z Lochkova, bohatými na zkameněliny hlavonožců.
Historická fotka lázní z roku 1935
„Před cca 423 miliony let se na dně tropického oceánu ukládaly mrtvé schránky ortocerů. Při jejich akumulaci vznikla tato specifická hornina. Dnes je tento materiál nedostižitelný, původní mramorový lom u Lochkova je již cca 70 let opuštěný a ložisko vytěženo,“ vysvětlil paleontolog.
Proto se spolumajitelka domu Lucie Rybářová rozhodla horninu ošetřit, naleštit a navrátit lochkovský mramor, který si za minulého režimu „odloupli“ rudí funkcionáři do soukromých koupelen a podobně, i na nejspodnější lem fasády.
Lucie Rybářová nechává kámen patřičně opracovat, aby vynikla jeho prvhoroní historie posetá predátory.
„Vzhledem k tomu, že v Lochkově už takový neseženu, vydala jsem se na radu Štěpána Raka do Maroka, kde se vlivem pohybu litosférických desek stejné zkamenělé mořské dno nachází, a je tak možné fasádě navrátit původní ráz,“ prozradila Novinkám spolumajitelka, která po složitých vyjednáváních s tamními obchodníky dovoz hlavonožčího černého kamene vyjednala.
Hotovo by mělo být během podzimu.
Překrásný hlavonožec na budově lázní
Od Jezulátka k lázním: cesta mezi oběma místy se zkamenělinami
