Článek
Vědecký tým z katedry zoologie pod vedením Kláry Daňkové objevil v sedimentech z lokality Děčín-Bechlejovice fosilii pestřenky Spilomyia kvaceki, datovanou do doby raného oligocénu, která vykazuje překvapivě přesnou podobu s vosami.
- Oligocén (33,9 milionu let – 23 milionů let před současností) je geologická epocha spadající do geologické éry kenozoika, a to do její nejstarší periody paleogénu. Podle dřívějšího oficiální dělení spadalo období oligocénu pod tzv. terciér (třetihory), což je označení pro dříve používané geologické období Země začínající před 66 miliony let po velkém vymírání druhů a končící 2,58 milionu let před dneškem, kdy došlo k razantnímu globálnímu ochlazení.
Batesovská mimeze jako umění přežití
Zatímco u dřívějších fosilních nálezů byla vzhledová podobnost pouze povrchní, tento druh pestřenky, pojmenovaný na počest světoznámého paleobotanika Zlatka Kvačka, by mohl lehce oklamat i dnešní pozorovatele.
Jedná se o první paleontologický důkaz takto přesné tzv. mimeze vos, který byl v souvislosti s pestřenkami objeven.
Výzkum, který byl publikován v prestižním časopise Current Biology, je nejen přesvědčivým důkazem tzv. Batesovské mimeze, ale zároveň naznačuje, že tlak ze strany predátorů vedl ke vzniku této sofistikované nápodoby dávno před nástupem pěvců, kteří jsou dnes považováni za hlavní nepřátele hmyzu.
Batesovská mimeze je evoluční strategie, kterou někteří živočichové používají, aby se chránili před predátory – neškodný živočich tak napodobuje vzhled či chování nebezpečného nebo nepoživatelného živočicha.
Klasickým příkladem jsou pestřenky, které imitují vzhled blanokřídlého hmyzu, jako jsou vosy. Vykazují shodné výstražné zbarvení a někdy i podobné tělesné tvary nebo pohybové vzorce.
Tato taktika byla pojmenována po anglickém přírodovědci Henrym Walteru Batesovi, který ji popsal v polovině 19. století na základě pozorování hmyzu v Amazonském pralese.
Fosilní podvodníci
Oligocénní Spilomyia kvaceki představuje dosud nejstarší důkaz přesné vosí mimeze u pestřenek. Její barevný vzor, charakteristický žlutými a černými pruhy, je téměř totožný s tím, jaký najdeme u současných druhů pestřenek.
Tento fakt je překvapivý, protože od oligocénu došlo k výrazným změnám ve společenstvech predátorů.
Až dosud se předpokládalo, že hlavní příčinou vzniku této mimeze byli pěvci. Ti sice dnes evropským ekosystémům dominují, ale před 33 miliony let se teprve vyvíjeli. Vznik mimeze tak byl pravděpodobně podmíněn již výskytem raných ptáků ze skupin Coraciimorphae a Apodiformes.
Grafické znázornění pestřenek a jejich predátorů v minulosti a dnes
Dochované části zkameněliny zahrnují část hlavy, kompletní hrudník, druhý a třetí pár nohou, větší část jednoho křídla a téměř kompletní břicho s výraznou kresbou.
„Detail fosilie je neuvěřitelný. Ukazuje, že přesná nápodoba (odborně mimeze) vos, jak ji známe u současných pestřenek, byla plně vyvinutá už v době, kdy Evropě dominovali zcela odlišní ptáci,“ uvedla v tiskové zprávě fakulty Klára Daňková.
Kým se pestřenky inspirovaly?
Vědci se zabývají též otázkou, jaký druh oligocénního hmyzu mohl pro Spilomyia kvaceki posloužit jako „model“ k nápodobě.
Vzhledem ke skutečnosti, že barevný vzor této pestřenky připomíná vosy rodu Palaeovespa, jejichž fosilní pozůstatky byly nalezeny ve stejné lokalitě, předpokládá se, že právě ony mohly být vzorem pro mimikry u Spilomyia kvaceki.
„Zajímavé je, že vosí mimeze zjevně vznikla poměrně záhy po vzniku sociality vos. Ukázalo se, že její vznik předcházel vzniku současných rodů vos, což znamená, že tento mimetický komplex existoval ještě předtím, než se oddělila linie sršňů od linie pravých vos,“ dodal spoluautor studie Jiří Hadrava.
Co jsou pestřenky?
Pestřenky jsou početnými zástupci dvoukřídlého hmyzu čeledi pestřenkovití (Syrphidae). Od ostatního hmyzu se na první pohled odlišují svým hbitým letem. Dokáží rychle měnit směr, „viset ve vzduchu na místě“ podobně jako kolibříci nebo se pohybovat dozadu.
Pestřenka je od vosy mnohdy k nerozeznání, i proto se jí lidově říká vosička.
Jejich vzhled se liší podle druhu, ale mnohé svým zbarvením a tvarem těla připomínají vosy, včely nebo čmeláky. Na rozdíl od nich ale pestřenky nejsou nebezpečné, neboť nemají žihadlo ani ústní ústrojí, které by bylo schopné kousnutí nebo bodnutí.
Dospělé pestřenky se živí nektarem a pylem, díky čemuž hrají důležitou roli jako opylovači. Larvy mnoha druhů jsou dravé a živí se mšicemi, což z nich činí přirozené pomocníky v boji proti škůdcům.
Nový pohled na minulost
Objev Spilomyia kvaceki nejen posouvá známou historii mimeze u hmyzu o miliony let zpět, ale také mění chápání ekologických vztahů v dávné minulosti a poskytuje jedinečné okno do světa oligocénu.
Studie, kterou mimo jiné zmiňuje i vědecký zpravodajský portál Phys, dále zdůrazňuje, že přesná mimeze nebyla jen reakcí na tehdejší predátory, ale také důkazem adaptability hmyzu na prostředí. Lokalita Děčín-Bechlejovice, kde byla fosilie nalezena, se tak může stát důležitým místem pro celkové pochopení evoluce hmyzu.
