Článek
Odborné zrestaurování trojdílné, skoro pět metrů dlouhé, 1,5 metru vysoké a 800 kilogramů vážící desky iniciovalo Národní muzeum, které je jejím majitelem. Průzkum loni odhalil havarijní stav desky i jejího ukotvení do skály. Statiku narušila koroze a vrstvy nátěrů se odlupovaly.
S náklady na obnovu pomohly i sponzorské dary, které věnovaly Městská část Praha 5, Společnost Národního muzea a Václav Nekvapil, potomek Barrandova nejbližšího českého spolupracovníka Jana Krejčího.
Deska, kterou nechalo muzeum snést loni 24. listopadu, byla nejprve očištěna pískováním. Pohledovou stranu pak natřeli restaurátoři ultramarínovou modří.
Před snesením bylo zbarvení zelenožluté, to ale nekorespondovalo s prapůvodním nátěrem. Restaurátor Lukáš Kubíček řekl, že modrozlatou původní barvu odhalil průzkum. Za zelenožluté provedení mohla nejspíš údržba, při níž se nanášely patrně takové protikorozní barvy, které byly zrovna po ruce.
Manipulace s deskou musela probíhat odborně.
Písmena restaurátoři podbarvili žlutým nátěrem a pokryli 13 gramy 24karátového zlata, aby se nápis během dne náležitě blyštil.
„Podle našeho názoru deska vypadá tak, jak vypadala, když byla na Barrandovské skály umístěna,“ líčil ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
„Deska byla z největší části poškozena ze zadní strany. Celou dobu fungovala jako takový květináč, byla za ní napadaná hornina, nálety. Došlo k úbytku až skoro 50 procent hmoty,“ popsal restaurátor Lukáš Kubíček.
Původní tloušťka 15 až 17 milimetrů se tak místy o sedm milimetrů ztenčila.
Joachim Barrande na portrétu z roku 1822
Pamětní desku roku 1884 vyrobila a 300 zlatými sponzorovala První Českomoravská továrna v Libni. Na instalaci desky v hodnotě 572 zlatých pak byla provedena sbírka mezi významnými geology v USA.
Barrandosvké skály opět krášlí pamětní deska.
První záměr Barrandovi (1799–1883) vytvořit a umístit pamětní desku navrhl už v roce 1883 Jan Neruda (1834–1891). O vznik a její umístění se pak nejvíce zasloužil geolog a paleontolog Antonín Frič (1832–1913) z Musea Království Českého (dnešní Národní muzeum).
Poprvé ji na skálu zavěsili rok po Barrandově úmrtí v roce 1884, natolik si jeho osobnosti vážili. „To se ostatně nezměnilo ani dodnes po 141 letech. Na 300 tisíc zkamenělin, které během života získal, v závěti věnoval muzeu. Během 40 let svého pobytu v ČR proslavil české zkameněliny a vydal o nich dvaadvacetisvazkové dílo,“ řekl Novinkám paleontolog Štěpán Rak.
