Článek
Objev dokládá, že obyvatelé této části Anatolie již tehdy cíleně pěstovali obilí a rozvíjeli zemědělské techniky, které tvořily základ pozdějších civilizací.
- Anatolie neboli Malá Asie je poloostrov mezi Středozemním, Egejským, Marmarským a Černým mořem. Od starověku se v Malé Asii vystřídala řada různých kultur a národů, v současnosti tvoří neevropskou, většinovou část Turecka.
Ječmenná zrna byla nalezena v dobře zachovalé kuchyňské části dávného sídliště, společně s pecí, úložnými nádobami a mlýnskými kameny. To naznačuje, že místní obyvatelé nejen pěstovali plodiny, ale i zpracovávali a uchovávali sklizeň, čímž si vytvářeli zásoby na období neúrody.
Karbonizace zrníček nastala pravděpodobně v důsledku požáru, který paradoxně umožnil jejich uchování po tisíciletí. Laboratorní analýzy potvrzují, že jde o jeden z nejstarších důkazů systematického zemědělství v oblasti jezera Van.
Součástí archeologického souboru jsou také keramické střepy, kamenné nástroje, části mlýnských kamenů a zbytky kostí domácích i divokých zvířat: ovcí, koz, hovězího dobytka, ale i jelenů či medvědů.
Tento rozmanitý materiál svědčí o tom, že místní komunita měla smíšenou ekonomiku založenou na zemědělství, chovu zvířat i lovu. Sídliště tak představuje příklad rané, komplexní společnosti, která dokázala efektivně využívat přírodní zdroje.
Kura-arakská kultura
Podle profesora Bibera je lokalita İremir Höyük mimořádně cenná i tím, že obsahuje osm vrstev osídlení, z nichž hlavní patří ke kultuře známé jako Kura-arakská. Tato kultura se rozšířila na rozhraní Malé Asie, Kavkazu a Mezopotámie a je spojována s počátky trvalého osídlení a rozvojem zemědělství.
Nálezy z Van tak přispívají k pochopení kulturních a ekonomických vztahů mezi těmito oblastmi a ukazují, že i východní Anatolie hrála aktivní roli při šíření raně zemědělských praktik.
„Při ekologické asanaci skladových prostor, které jsme otevřeli v roce 2023, jsme objevili pec a hrnce přiléhající k severní stěně objektu. Je to pro nás mimořádně významné, protože nález zůstal zachován in situ, tedy na původním místě svého užití,“ uvedl Biber podle tiskové agentury Anadolu.
Díky tomu lze přesně rekonstruovat podobu tehdejšího obydlí i způsob, jakým lidé připravovali a uchovávali potraviny. Takto zachované domácí prostory jsou v raně bronzových sídlištích mimořádně vzácné, a proto mají značnou dokumentační hodnotu.
