Dva archeologické příběhy z nitra Anatolie představují unikátní vhled do vývoje lidské civilizace

Oba nálezy představují unikátní pohled do vývoje lidské civilizace – od raného neolitu, tedy mladší doby kamenné, až po helénistické období.

Malá Asie neboli Anatolie je poloostrov mezi Středozemním, Egejským, Marmarským a Černým mořem. Od starověku se v Malé Asii vystřídala řada různých kultur a národů, v současnosti tvoří neevropskou, většinovou část Turecka.

Kolosy bylo starověké město ve Frýgii v Malé Asii a jedno z nejslavnějších měst jižní Anatolie (dnešního Turecka). Toto někdejší významné město v údolí řeky Lykos bylo po staletí centrem obchodu i duchovního života.

Tamní nově nalezené hroby jsou vytesány do kamene a mají žlábkovitý tvar, přičemž se nacházejí velmi blízko sebe. Takto koncentrovaný výskyt je podle archeologů neobvyklý.

Součástí hrobů byly podle deníku Daily Sabah i předměty každodenní potřeby a obřadního charakteru: terakotové lampy, skleněné nádoby, mince, sandály, amulety a talismany. Tyto artefakty naznačují, že obyvatelé přikládali velký význam víře v posmrtný život a magické ochraně.

Výzkum rovněž pomáhá vyplnit mezeru v poznání historie regionu a samotného města, které bylo osídleno od pozdního chalkolitu (pozdní doba kamenná) až po počátky turecké přítomnosti ve 13. století.

Město Kolosy bývalo známé svou výrobou vlny a v antice se stalo i významným centrem raného křesťanství, o němž se zmiňuje apoštol Pavel ve svém Listu Koloským. Město později upadlo ve stínu blízkých měst Hierapolis a Laodikeia, než bylo zničeno sérií zemětřesení.

Zatímco hroby v Kolosech vypovídají o kultuře helénistického období, objev kamenného pilíře ve tvaru písmene T z Karahan Tepe sahá mnohem hlouběji do minulosti – až do období raného neolitu, přibližně 10 000 let před naším letopočtem, píše server Türkiye Today. Archeologové zde nalezli monumentální kamenný pilíř s lidskou tváří, který byl vytesán do vápence.

Tento nález je zcela výjimečný, protože podobné T-sloupy, známé například z nedalekého Göbekli Tepe, dosud lidské rysy nenesly. Vyobrazený obličej má hluboké oči, široký nos a výrazné kontury, které naznačují, že už tehdejší lidé dokázali realisticky zobrazovat lidskou podobu.

Odborníci se domnívají, že tento motiv symbolizoval člověka samotného a jeho duchovní vztah ke světu, čímž představuje raný doklad rozvinutého symbolického myšlení a sebeuvědomění.

Objev v Karahan Tepe tak otevírá nové otázky o počátcích umění, náboženství a identity. Ukazuje, že lidé tohoto období už dávno před vznikem písma či měst vytvářeli kultovní prostory a přemýšleli o sobě v rámci širšího duchovního světa.

Ve spojení s hroby v Kolosech se před námi rozvíjí dlouhý oblouk lidské historie na anatolské půdě: od prvních zemědělců a stavitelů monumentálních svatyní až po městské obyvatelstvo helénistické a římské éry.

Oba nálezy zdůrazňují, že Anatolie nebyla jen mostem mezi Východem a Západem, ale i kolébkou civilizace, kde se rodily základy náboženství, umění a společenského života.