Hlavní obsah

Nová studie přináší naději na léčbu Alzheimerovy choroby

Po desítkách let, kdy byla Alzheimerova choroba považována za nevratnou, přichází výzkum amerických vědců s překvapivými závěry. Studie ukazuje, že i mozek vážně poškozený touto nemocí se může za určitých podmínek zotavit – zatím však pouze u myší.

Foto: Envato Elements

V Česku se s Alzheimerovou chorobou léčí 160 tisíc lidí, ovšem skutečný počet nemocných je asi dvojnásobný, mnoho případů totiž není diagnostikováno. (Ilustrační snímek)

Článek

Alzheimerova choroba je dlouhodobě považována za jednu z nejzávažnějších nevyléčitelných nemocí. Léčba se dosud zaměřovala především na prevenci, respektive na zpomalení jejího průběhu. Plné zotavení bylo považováno za nemožné.

Nová studie amerických vědců, publikovaná v prosinci v odborném časopise Cell Reports Medicine, však tuto představu zpochybňuje.

Co se děje v mozku nemocného

Alzheimerovu chorobu řadíme mezi progresivní onemocnění mozku, při němž dochází k postupnému zániku nervových buněk. Jak uvádí Alzheimer's & Dementia Journal (A&D), nejprve jsou postiženy oblasti odpovědné za paměť, jazyk a myšlení, a proto se nemoc zpočátku projevuje poruchami paměti a kognitivních funkcí. Průběh je vždy individuální a pacienti mívají lepší i horší dny, často doprovázené změnami nálady a chování.

Právě na tyto základní mechanismy se zaměřila nová studie, kterou provedl výzkumný tým z institucí v Clevelandu v americkém státě Ohio: z Case Western Reserve University ve spolupráci s University Hospitals a z Louis Stokes Cleveland VA Medical Center.

Výsledky naznačují, že i mozek vážně postižený Alzheimerovou nemocí se může za určitých podmínek zotavit – alespoň v živočišných modelech.

Energetická rovnováha jako klíč

Vědci se soustředili na takzvanou energetickou rovnováhu mozku. Klíčovou roli v ní hraje molekula NAD⁺, která je nezbytná pro správné fungování buněk. U běžné populace její hladina s věkem přirozeně klesá, u lidí s Alzheimerovou chorobou je však tento pokles výraznější. Studie poukazuje na to, že k rozvoji onemocnění významně přispívá neschopnost mozku dlouhodobě udržet dostatečnou hladinu této molekuly.

Svoji hypotézu vědci ověřovali na dvou skupinách laboratorních myší, u nichž byla Alzheimerova choroba uměle navozená genetickými úpravami. U jedné šlo o formu spojenou s poruchami amyloidu, tedy bílkoviny, která se u nemocných hromadí v mozku a vytváří škodlivé shluky mezi nervovými buňkami; u druhé o změny proteinu tau, jenž se uvnitř buněk podílí na jejich stabilitě, ale při Alzheimerově chorobě se abnormálně mění a narušuje jejich fungování.

Výběr článků

Načítám