Článek
Perseidy se vyskytují každý rok v období, kdy Země prochází prachem a úlomky z komety s vědeckým názvem 109P/Swift-Tuttle. Prokázal to italský astronom Giovanni Schiaparelli ve druhé polovině 19. století. První zmínky o pozorování Perseid pocházejí již z poloviny 3. století našeho letopočtu.
Mateřská kometa 109P/Swift-Tuttle se na naší obloze zjevila naposledy na podzim roku 1992. Patří společně s nejznámější Halleyovou kometou mezi tzv. krátkoperiodické komety. K Zemi se znovu přiblíží v roce 2126.
Kompozitní snímek několika zdařilých úlovků v jedné fotografii. Pořízeno v Říčanech u Prahy
Slzy svatého Vavřince
Srpnová meteorická podívaná bývá též spojována se svatým Vavřincem. Odkaz pochází z doby, kdy křesťany pronásledoval římský císař Valerián. Svatý Vavřinec údajně neposlechl příkaz k odevzdání církevního majetku a rozdal ho chudým. Za svoje činy byl odsouzen k smrti a následně popraven. Za několik dní po jeho odchodu ze světa se na obloze objevily „padající hvězdy“. Díky tomu dostal tento meteorický roj svůj poetický název „Slzy svatého Vavřince“.
Meteory vstupují do naší atmosféry rychlostí asi 60 km/s a rozzáří se vysoko na obloze ve výšce zhruba 120 km nad zemí. Vlétají stále z jednoho směru. Díky tomu vzniká dojem, že jejich dráha je v jednom bodě. Tomuto bodu se říká radiant. Ten leží přibližně v horní části souhvězdí Perseus.
Perseidy vylétají zdánlivě z jediného bodu, tzv. radiantu. Najdeme je pod výrazným souhvězdím ve tvaru písmene W zvaného Cassiopeia.
Perseidy tedy zdánlivě vylétají převážně ze souhvězdí Persea, které se nachází na severním obzoru hned pod výrazným souhvězdním Cassiopeia, jež svým tvarem připomíná písmeno W.
Perseidy byly letos hůře pozorovatelné, situaci komplikoval zářící Měsíc.
Perseidy nejsou v současné době jediným meteorickým rojem, který lze sledovat. Na východním až jihovýchodním obzoru v souhvězdí Kozoroha můžeme od července až do poloviny srpna pozorovat tzv. Alfa Capricornidy. Na rozdíl od Perseid jsou méně četné, ale výraznější. V tomto případě můžeme na obloze spatřit i velmi jasný meteor, tzv. bolid.
Konjunkce Venuše a Jupiteru
Dva nejjasnější objekty na naší obloze, kromě Slunce s Měsícem, jsou Venuše a Jupiter. Pravidelně se přibližují zhruba jednou za dva roky. Například počátkem března roku 2023 byla tělesa ještě blíže, než je tomu nyní.
Tentokrát setkání připadlo na srpen a společně s meteorickým rojem Perseid vytvořily planety zajímavou podívanou na naší obloze. Setkání Venuše a Jupiteru bylo možné sledovat na severním až severovýchodním obzoru těsně před rozedněním. Nejblíže u sebe se nacházely v noci z 11. na 12. srpna.
Co je to konjunkce?
Konjunkcí rozumíme maximální přiblížení dvou nebeských těles, z pohledu pozorovatele. Někdy se dokonce stane, že tělesa mají i stejnou deklinaci, tedy jsou na stejných rovníkových souřadnicích, tedy se překrývají (zákryt, přechod či zatmění). Podle některých historiků je dokonce možné, že slavná Betlémská hvězda byla ve skutečnosti konjunkcí Saturnu s Jupiterem nebo právě Venuše a Jupiteru.
Budoucí setkání
K další konjunkci Venuše a Jupiteru dojde 9. července 2026. Pozorovat půjde ale jen nízko nad západním obzorem během soumraku společně s nedalekým Merkurem. Ani konjunkce v roce 2027 nebude pro pozorovatele z České republiky vhodná, dojde k ní 28. srpna těsně před západem slunce jen velmi nízko nad západním obzorem.
K ještě zajímavější situaci dojde 22. listopadu roku 2065, kdy projde Venuše před Jupiterem. Tuto podívanou nepůjde sledovat pouhým okem z ČR, protože všechny tranzity mezi Venuší a Jupiterem se odehrávají jen ve chvíli, kdy se nachází pohledem od nás v blízkosti Slunce. Mezi viditelné oblasti pro sledování takového jevu patří pouze části Jižní Ameriky nebo jižní Afriky. I tam bude jev probíhat nízko nad obzorem během západu nebo východu slunce.
Nám nejbližší teoreticky pozorovatelný překryv Venuše a Jupiteru nastane pravděpodobně až v září roku 2123. Statisticky k takovému překryvu dochází (pozorovatelnému i z našich zeměpisných šířek) v řádu tisíců let.
