Největší pavučina na světě. Češi pomohli objevit v jeskyni mezi Albánií a Řeckem „město pavouků“

Veškeré potravní řetězce v této temné jeskyni jsou založeny (na základní úrovni) na bakteriích, konzumujících síru.

Vědci zde objevili i největší pavučinu na světě, která se rozkládá na ploše 106 m² a je zhruba 10 cm tlustá. Je to ve skutečnosti mozaika tisíců jednotlivých pavučin spletených ve tvaru trychtýřů.

V jeskyni překvapivě žijí hned dva druhy pavouků, a sice pokoutník domácí (Tegenaria domestica, celkem asi 69 000 pavouků) a pavučenka trnohřbetá (Prinerigone vagans, asi 42 000 pavouků), informoval web Live Science. Celkem zde tedy žije 111 tisíc pavouků, v jinde neviděném společenství. Takto vysoká koncentrace jinak predátorských pavouků na jednom místě je celosvětově unikátní. Ukazuje to na extrémně bohatý zdroj potravy na bázi chemosyntézy.

Mnohovrstevnatá pavučina, ve které oba druhy pavouků žijí, se rozkládá podél dlouhé stěny, nacházející se poblíž vchodu do jeskyně. Podle vědeckého serveru Phys.org to vypadá, že jde o první zdokumentovaný případ koloniálního, společenského vytváření pavučin u obou druhů.

Výzkumníci se domnívají, že pokoutníci jsou primárními architekty a staviteli obří pavučiny, zatímco pavučenky v ní spíše jen žijí.

V jeskyni vědci také našli „neobvykle hustý“ roj malých pakomárů druhu Tanytarsus albisutus, kteří zjevně slouží jako hlavní zdroj potravy pro pavouky. Pravděpodobně zde žijí i některé druhy stonožek, roztočů a brouků.

Tým vědců pod vedením maďarsko-rumunského vědce Istvána Uráka (docenta biologie na Sapientia Sedmihradské Maďarské univerzitě v Rumunsku) identifikoval tyto dva druhy pavouků pomocí testů DNA a studia jejich morfologie. Oba tyto druhy jsou obvykle samotářské a žijí na povrchu, takže jejich koexistence navíc v poměrně obrovské podzemní kolonii byla velkým překvapením, jak podrobně popisuje tento tým vědců v článku publikovaném v časopise Subterranean Biology.

Vědci chtěli také vědět, z čeho pavouci žijí a co je hnacím motorem jejich neobvyklého koloniálního, společenského chování. Sirné jeskyně jsou jedinečným a drsným životním prostředím, protože zde není k dispozici sluneční světlo a jsou přítomny vysoké hladiny toxického plynu sirovodíku.

Pomocí analýzy stabilních izotopů, běžného nástroje v ekologii využívaného pro mapování potravních sítí, tým zjistil, že pavouci nejedí hmyz přilétávající z vnějšího prostoru do jeskyně.

Místo toho je celý potravní řetězec poháněn mikroby oxidujícími síru, kterým se daří v jeskynním systému a jejichž sekrety (bílé a slizké mikrobiální biofilmy pokrývající různé plochy) jsou konzumovány drobnými nebodavými pakomáry, kteří se líhnou ve vodě. Tento malý hmyz se pak snadno chytá do pavoučích sítí a poskytuje tak oběma druhům pavouků vydatný, prakticky nepřetržitý zdroj potravy.

Vědci by normálně očekávali, že větší pavouci T. domestica budou jíst i menší pavouky P. vagans, ale badatelé se domnívají, že z důvodu temnoty v Sirné jeskyni na ně prakticky neútočí.