Nejstarší oční líčidla na bázi grafitu přepisují dějiny kosmetiky

Tento objev nejen osvětluje regionální rozdíly v kosmetických praktikách, ale ukazuje též na inovativní využití místních surovin.

Naleziště Kání Kóter leží v íránské provincii Kurdistán nedaleko vesnice Dere Pemeján ve výšce 2036 metrů nad mořem. Je známé zejména jako pohřebiště vysoce postavených členů asyrské společnosti z 9. až 7. století př. n. l.

V roce 2016 byla sice jedna ze zdejších hrobek vykradena a zničena, ale organizace, která se zabývá kulturním dědictvím, dokázala ukradené artefakty najít a zachránit. Nyní jsou uloženy v muzeu ve městě Sanandadž.

Mezi těmito nálezy vyniká malá keramická nádobka obsahující černý prášek, který se podle studie publikované na konci května v časopise Archaeometry ukázal být nejstarším očním líčidlem známým jako kohl.

Kosmetické nádobky z archeologických nalezišť Kání Kóter a Estark-Žošakán

Hrob, z něhož nádobka pochází, patřil vysoce postavenému muži, pravděpodobně válečníkovi. Kromě dvou kosmetických nádobek se v hrobce nacházely též zbraně, šperky, koňská výstroj, předměty ze stříbra, bronzu či ze slonoviny a v neposlední řadě též dva aplikátory, které svědčí o velkém významu kosmetiky v tehdejším rituálním i společenském životě.

Kohl má dlouhou historii v celém starověkém světě, například v Egyptě se používal nejen k estetickým, ale též k léčebným účelům. Tradiční egyptské receptury byly často založeny na přísadách na bázi olova, o nichž je známo, že dodávají tmavě černý odstín. Vzorek z Kani Koter je výjimečný tím, že olovo neobsahuje.

Prášek byl podroben kombinaci různých vědeckých analýz, například mikro-rentgenové fluorescenci či tzv. Ramanově mikro-spektroskopii, na univerzitách v německém Tübingenu a italské Padově.

Zkoumání odhalilo, že jde o směs pyroluzitu, minerálu bohatého na mangan, a grafitu, minerálu na bázi uhlíku, který se dnes běžně vyskytuje v tužkách, ale ve starověké kosmetice byl velmi vzácný.

Grafit dodával očnímu líčidlu kovový, stříbřitě černý lesk, což zvyšovalo jeho estetickou přitažlivost. Zároveň snadno ulpíval na kůži, čímž usnadňoval aplikaci přípravku.

Vědci předpokládají, že grafit byl získáván z ložisek v pohoří Zagros, které je bohaté na tuto surovinu, stejně jako na oxidy manganu.

Ve vzorku nebyly naopak nalezeny žádné stopy organických materiálů, jako jsou živočišné tuky, rostlinné oleje nebo pryskyřice.

Podle autorů studie to mohlo být způsobeno dvěma možnostmi. Líčidla mohla být vyrobena buď výhradně z minerálů, nebo mohly veškeré organické složky časem degradovat.

Odlišné složení kohlu z Kání Kóter je podle vědců důkazem regionální rozmanitosti. Liší se nejen od vzorků ze starověkého Egypta, ale též od vzorků pocházejících z nedalekých lokalit Estark-Žošakán a Hasanlú.

Směs je unikátní právě tím, že kombinuje mangan s grafitem. Tato dvojice, která dosud nebyla v archeologických studiích očních líčidel zaznamenána, mimo jiné odhaluje, jak umně starověké společnosti experimentovaly s dostupnými materiály, aby dosáhly požadovaného estetického efektu.

Objev z Kání Kóter má i moderní paralely. Vědci poukazují na současný trend „udržitelnosti a ekologičnosti“ v kosmetickém průmyslu, který klade rovněž důraz na používání místních surovin.

Tento přístup, založený na využití regionálních zdrojů, je zřejmý i ve složení zkoumaného starověkého očního líčidla, kde grafit a mangan odrážely nerostné bohatství pohoří Zagros.

Kohl navíc dodnes zůstává v mnoha kulturách Blízkého východu či severní Afriky způsobem, jak místní lidé vyjadřují svou identitu, postavení a krásu.