Článek
Oblast výzkumu, známá jako Nuvvuagittuq Greenstone Belt (NGB), je již dlouho předmětem sporů mezi geology. Dřívější analýzy ukazovaly rozpětí stáří mezi 3,75 až 4,3 miliardy let. Jak konstatoval server CBS News, horniny z pásu zelenokamenů Nuvvuagittuq v Nunaviku v provincii Québec v Kanadě jsou každopádně jedny z nejstarších známých na Zemi.
A team of geologists writing in the journal Science believe they have identified the world's oldest rocks in the northeast of #Canada's Quebec province.
— The American Geographical Society (@AmericanGeo) June 30, 2025
Read more and subscribe in the top-left corner for more #news in #maps: https://t.co/fclnqlvSyh#geology #oldestrocks pic.twitter.com/xORpDXKODZ
Klíčem ke zjištění přesnějšího stáří, o čemž informovala mj. agentura Reuters, se staly diferencované mafické intruze, jež vznikly vniknutím magmatu do již existujících okolních hornin, kde následně magma ztuhlo pod zemským povrchem.
- Mafické intruze jsou tmavé vyvřelé horniny (například gabro) vzniklé z magmatu bohatého na hořčík a železo, které utuhlo pod zemským povrchem.
Vědci zkoumali izotopy samaria a neodymu, jejichž poměr jim pomáhá zjistit, kdy hornina vznikla. Výsledky byly ohromující.
Pomocí dvou nezávislých datovacích metod (dlouhožijícího systému ¹⁴⁷Sm–¹⁴³Nd a krátkožijícího ¹⁴⁶Sm–¹⁴²Nd) byla stanovena shodná stáří 4157 ± 174 milionů let a 4196+53/−81 milionů let.
| Dlouhožijící systém s poločasem rozpadu přes 100 miliard let slouží k datování velmi starých hornin a odhalování původu magmatu v geologii. | |||
| Krátkožijící systém, který je již vyhynulý (poločas rozpadu 92 milionů let), pomáhá studovat nejranější procesy formování Země a planet, ke kterým došlo v prvních stovkách milionů let po jejich vzniku. |
„Různé metody určily shodný věk,“ konstatoval podle agentury AP vedoucí autor studie Jonathan O’Neil z Ottawské univerzity.
Taková shoda mezi dvěma různými izotopickými metodami je mimořádně vzácná a výrazně posiluje důvěru v závěr, že tyto horniny skutečně vznikly v období Hadaika.
- Hadaikum (Hadean) bylo nejstarší období geologické historie Země, které začalo jejím vznikem přibližně před 4,6 miliardami let a skončilo kolem čtyř miliard let zpět. Pro toto období je charakteristický vznik zemské kůry a později oceánů.
Na rozdíl od většiny předchozích objevů starých zirkonů (odolných minerálů dochovaných v mladších horninách) se tentokrát jedná o zachované těleso primární zemské kůry, což poskytuje mnohem cennější pohled na stavbu tehdejšího povrchu planety.
Jde tak nyní o potenciálně nejstarší známý celek zachované zemské kůry, přičemž starší minerály – např. takřka 4,4 miliardy let staré zirkony z Austrálie – sice existují, ale nejsou dochovány ve formě celistvých hornin.
Navíc chemické složení aktuálně zkoumaných hornin naznačuje, že vznikly z materiálu velmi podobného chondritickému plášti – tedy původnímu stavebnímu materiálu Země.
Podle vedoucího autora studie Jonathana O’Neila z Ottawské univerzity mohou tyto horniny představovat nejstarší známý záznam o diferenciaci magmatu na Zemi. To má dalekosáhlé důsledky nejen pro pochopení vzniku zemské kůry, ale i pro modelování vývoje rané atmosféry, oceánů a potenciálně i podmínek pro vznik života.
Přestože někteří vědci podle informací na webu v minulosti tvrdili, že podobné izotopické signály mohou být výsledkem mladších procesů, nové výsledky jsou konzistentní, přesné a opírají se o pečlivě vybrané, petrologicky související vzorky. Vědecký konsenzus se tak začíná přiklánět k názoru, že část Nuvvuagittuq Greenstone Belt je skutečně z období Hadean – tedy starší než čtyři miliardy let.
Tento objev tak nabízí nejen jedinečný pohled na nejstarší kapitoly historie Země, ale rovněž otevírá nové otázky: Jak obvyklá byla takto stará kůra? Kam se poděly další její pozůstatky? A jaké podmínky tehdy panovaly na povrchu planety, která se teprve formovala?
Metamorfované horniny
Metamorfované horniny vznikají přeměnou původních vyvřelých, usazených nebo starších metamorfovaných hornin působením vysokých teplot, tlaků nebo chemicky aktivních roztoků, přičemž dochází ke změně jejich struktury, složení i vlastností bez roztavení horniny. Tento proces, nazývaný metamorfóza, probíhá nejčastěji v hlubších částech zemské kůry a může vést k tvorbě zcela nových minerálů či přeuspořádání těch stávajících. Mezi běžné typy metamorfovaných hornin patří rula, svor nebo mramor, přičemž konkrétní výsledná hornina závisí na původním materiálu a podmínkách přeměny.
Ve světle těchto výsledků se severovýchodní Québec může zapsat jako místo, kde jsme nahlédli do samotného úsvitu planety Země. Studie byla zveřejněna minulý měsíc v prestižním časopise Science.
Oblast Nunavik v provincii Québec, kde se nachází lokalita Nuvvuagittuq Greenstone Belt s horninami.
