Článek
Přestože jsou moderní ptáci přímými potomky dinosaurů, mnoho opeřených dinosaurů nedisponovalo příliš dobrými letovými schopnostmi, ačkoli někteří dokázali plachtit, nebo dokonce „provádět jakýsi druh aktivního letu“, např. zástupci skupiny Microraptor.
Jantar jako časová kapsle
Většina lidí si navíc při představě létajících dinosaurů obvykle vybaví „nedinosauří plazy“, tedy ptakoještěry neboli pterosaury. Klíčovým krokem při přechodu od dinosaurů podobných ptákům k prvním skutečným ptákům byl vývoj peří, jehož studium ale bylo až dosud složité.
Pterosauři neboli ptakoještěři jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Ptakoještěři žili stejně jako jim fylogeneticky příbuzní dinosauři pravděpodobně již od středního triasu (zhruba před 245 miliony let) až do konce křídy před 66 miliony let. Pterosauři tedy nejsou dinosauři, ve skutečnosti jsou společně s krokodýly jejich sesterskou skupinou.
Nález fosilie peří z období střední křídy ale nyní přinesl jedinečnou příležitost. Jantar totiž dokázal uchovat jemné struktury peří, které se v běžných fosilních nálezech téměř nikdy nezachovají. To vědcům pomohlo identifikovat přechodné rysy mezi peřím dinosaurů a moderních ptáků. Výsledky jejich práce byly publikovány v odborném časopise Science Bulletin.
K analýze peří byla použita nejmodernější technologie včetně skenovací elektronové mikroskopie a konfokální laserové mikroskopie, které umožnily získat detailní pohled na strukturu peří.
Obecně platí, že hlavními částmi dnešních obrysových ptačích per jsou pevný osten a pružný prapor tvořený větvemi s paprsky, které se překrývají. Každý paprsek má navíc jakési drobné háčky.
Pět fází vývoje peří
Autoři studie zmiňují popis vývoje peří jakožto proces probíhající v pěti fázích, přičemž každá fáze představuje krok vpřed směrem k sofistikovanějším strukturám.
Klíčový zlom nastal mezi třetí a čtvrtou fází, kdy se objevil mechanismus s mikroskopickými háčky a paprsky, které vytvářejí systém podobný suchému zipu. Tento mechanismus zajišťuje, že peří zůstává pevné a odolné vůči proudění vzduchu, což je nezbytné pro efektivní let.
Analysis of feathers trapped in amber sheds new light on evolutionary path that led to early birds’ ability to fly.https://t.co/UcCveLZhVC#fossils #paleontology pic.twitter.com/YkUBt5Udh2
— Earth Archives (@EarthArchivesHQ) June 6, 2025
Fosilie z barmského jantaru poskytují důkazy o tomto přechodu, který bylo dříve obtížné studovat právě vzhledem k nedostatečné zachovalosti peří ve většině fosilních nálezů.
Co je barmský jantar?
Jantar z Myanmaru (Barmy) je považován za jeden z nejbohatších zdrojů fosilií z období křídy (145–66 milionů let před naším letopočtem). Je mimořádně čirý a tvrdý, což umožňuje detailní studium fosilií.
Těží se zejména v Kačjinském státě na severu Myanmaru. Tato oblast byla v období křídy pokryta hustými tropickými lesy, jejichž stromy produkovaly velké množství pryskyřice.
Geologické procesy, jako jsou tektonické pohyby či sedimentace, „pohřbily“ tuto pryskyřici pod zem, kde se přeměnila na jantar i s organismy, které se v ní nacházely.
Období střední křídy, z něhož barmský jantar pochází, je klíčové pro studium evoluce, protože tehdy došlo k rozvoji mnoha moderních skupin organismů včetně ptáků a savců.
Peří jako multifunkční nástroj
Čínští vědci přišli rovněž se zajímavým zjištěním, že peří nebylo od počátku určeno k letu. U mnoha dinosaurů sloužilo k tepelné izolaci, sociální komunikaci nebo k plachtění.
Kupříkladu u rodu Microraptor, známého svými čtyřmi opeřenými křídly na předních i zadních končetinách, peří pravděpodobně umožňovalo klouzavý let podobný dnešním vakoveverkám. Tyto přechodné funkce naznačují, že evoluce letu byla komplexním procesem, který zahrnoval různé adaptace.
Pravděpodobná podoba microraptora
Dalším důležitým aspektem studie byla též analýza melanozomů v peří. Tyto pigmentové buňky, zachované v jantaru, umožnily vědcům rekonstruovat barvy fosilního peří. Někteří dinosauři měli peří s jasnými odstíny, což naznačuje, že barva hrála roli v sociálních interakcích nebo při maskování.
Proč se v jantaru fosilie tak dobře uchovávají?
- Rychlé zapouzdření: Když se organismus, například hmyz nebo peří, přilepil k lepkavé pryskyřici, byl rychle obalen a izolován od vnějšího prostředí. Tím se zabránilo rozkladu způsobenému kyslíkem, bakteriemi nebo povětrnostními vlivy.
- Antimikrobiální vlastnosti: Pryskyřice obsahuje chemické sloučeniny, které mají přirozené konzervační vlastnosti. Tyto látky brání růstu mikroorganismů, které by jinak organický materiál rozložily.
- Trojrozměrná konzervace: Na rozdíl od běžných fosilií, které jsou „zploštělé“ a zachovávají pouze dvourozměrný otisk, jantar uchovává organismy v trojrozměrném tvaru.
- Ochrana před vnějším prostředím: Jakmile pryskyřice ztuhne, vytvoří hermetické prostředí, které chrání inkluze před vodou, kyslíkem a dalšími faktory, jež by způsobily degradaci.
- Možnost analýzy biomolekul: V některých případech se v jantaru zachovají i organické molekuly, jako jsou proteiny nebo pigmenty.
Od dinosaurů k ptákům
Zmíněná unikátní fosilie peří je zároveň důležitým doplněním k dřívějšímu nálezu dinosauřího ocasu, který se rovněž dochoval v jantaru z Myanmaru.
A Feathered #Dinosaur Tail with Primitive Plumage Trapped in Mid-Cretaceous Amber https://t.co/hEq5gbuGaZ via @CurrentBiology #paleontology pic.twitter.com/gwybed4tTW
— Ashley Hall (Taylor's Version) (@LadyNaturalist) December 8, 2016
Ocas, který patřil malému teropodnímu dinosaurovi (teropodi byli převážně masožraví dvounozí dinosauři – pozn. red.), je pokryt peřím a podle devět let staré studie publikované v časopise Current Biology dosud představoval jeden z nejlépe zachovaných důkazů příbuznosti mezi ptáky a dinosaury.
Obě tyto fosilie nyní vrhají nové světlo na evoluci létání i přechod od dinosaurů k ptákům a potvrzují to, co se již dříve předpokládalo – že již v období křídy se na obloze objevili tvorové v mnohém podobní moderním ptákům.
Kačjinský stát v Myanmaru – zejména tam se barmský jantar těží.
