Článek
Mezinárodní vědecký tým použil satelitní data ke studování ledovců na Antarktidě od roku 2002. Na datech byla patrná roční ztráta mezi 90 a 142 miliardami tun ledu. Od roku 2016 bylo patrné zpomalování úbytku ledu.
Od roku 2020 pak dokonce začalo ledové masy přibývat. To může na první pohled znít jako dobrá zpráva, ale nový výzkum odhaluje, že realita je složitější a křehčí.
Ledový štít neztrácí méně ledu, naopak roztává v oceánu stále více ledovců. Ve srovnání s předchozími dvěma desetiletími vzrostlo množství odtátého ledu do oceánu o 100 milionů tun ročně. To, co udržuje bilanci prozatím v plusu, je mimořádný nárůst sněhových srážek.
Může za to zvýšený transport vlhkosti nad některé oblasti Antarktidy, konkrétně zesílením atmosférických řek. Tyto rozsáhlé pásy zesíleného transportu vodní páry jsou od roku 2020 častější a intenzivnější a přináší mnohem více vlhkosti zejména do oblastí východní Antarktidy, na Antarktický poloostrov nebo do Země královny Maud.
Podle klimatoložky a spoluautorky nové studie Ruth Mottramové jde vlastně o logickou věc v souvislosti s oteplováním planety: „Teplejší atmosféra pojme více vlhkosti. S každým stupněm nárůstu teploty se obsah vlhkosti v atmosféře zvýší o sedm procent.“
Nedávné změny pozorované na Antarktidě ukazují, že jsou zde některé podobné charakteristiky změn jako v Grónsku.
Přírůstek ledovcového štítu z minulých let navíc nemusí být stabilním trendem a závisí na intenzitě atmosférických řek v příštích letech. Při poklesu sněhových srážek opět může nastat úbytek ledovců kvůli stále se zrychlujícímu tání.
Antarktický ledový příkrov obsahuje tolik zamrzlé vody, že by jeho roztátí zvýšilo globální hladinu moří o přibližně 58 metrů. Porozumění jeho měnící se hmotnostní bilanci není pouze vědeckou otázkou, ale je základem každého plánu adaptace pobřežních oblastí na Zemi.
Atmosférická řeka
Atmosférická řeka je dlouhý a úzký pás zesíleného transportu vodní páry z tropických oblastí. Jeho délka může dosahovat několik tisíc kilometrů při šířce nejvýše několik set kilometrů. Často je spojen s tryskovým prouděním před studenou frontou mimotropické cyklony.
Přenášená vodní pára pochází nejčastěji z tropických oblastí. Celkový tok vodní páry v nejvýraznějších atmosférických řekách je tak větší než průměrný průtok kteréhokoliv vodního toku na světě. V současnosti se atmosférickým řekám věnuje poměrně velká pozornost v souvislosti se změnou jejich výskytu a intenzity vlivem změny klimatu.
Typickým regionem, který bývá zasažen atmosférickou řekou, je západní pobřeží Spojených států či Britské Kolumbie, kde bývá neformálně označován jako ananasový expres. V kombinaci s návětrným efektem Kordiller zde může způsobit silné srážky trvající řadu dní.
Zdroj: Elektronický meteorologický slovník
