Článek
Biologové monitorovali vážky v rašeliništích na 27 chráněných místech v obou zemích. Odhalili přitom výrazné proměny ve složení společenství vážek, z nichž v posledních dvaceti letech vymizela řada ohrožených druhů.
Právě rašeliniště patří k historicky nejméně narušeným přírodním ekosystémům, kde až dosud na první pohled krajina zůstávala stejná. Jak ale ukazují proměny ve společenství vážek, na které vědci upozorňují v nové studii, pod povrchem dochází k tichému, ale výraznému posunu.
Přírodní rezervace Jeleniak-Mikuliny, srpen 2022. Vysychající rašeliniště. Ani přes realizovaný záchranný projekt se nedaří, aby mokřady byly lépe schopny zadržet větší množství srážkové vody.
„Náš vědecký tým využil pokročilé metody ekologického modelování a analýzy fylogenetických vazeb mezi druhy. Na základě jejich vlastností – například teplotní tolerance, míry ohroženosti či specializace na daný typ stanoviště – jsme dokázali odhalit vzorce, které předznamenávají budoucí vývoj těchto společenstev,“ uvedla spoluautorka studie Hana Šigutová z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
„Vážky mimořádně citlivě reagují na změny prostředí a jsou výtečnými indikátory jakýchkoliv odchylek. Rašeliniště, která tisíce let odolávala klimatickým výkyvům, dnes můžeme vnímat jako barometry globální změny,“ doplnil vedoucí výzkumu Aleš Dolný z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.
I když celkový počet druhů vážek zůstal zhruba stejný, složení společenstev se podle něj výrazně proměnilo. Ve značné míře vymizely ohrožené a ekologicky cenné druhy, stejně jako druhy vázané na chladná a kyselá prostředí, jako například šídlo sítinové (Aeshna juncea) nebo vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda).
„Přibyly naopak teplomilné a obecně rozšířené druhy, které si dokážou poradit v různorodých podmínkách, jako vážka žíhaná (Sympetrum striolatum) nebo šidélko páskované (Coenagrion puella). Změny, které jsme zaznamenali, ukazují, že překračujeme hranici ekologické stability, a to i v oblastech, které nejsou přímo ovlivněny lidskou činností,“ konstatoval Dolný.
Šídlo horské označené kódem při výzkumu velikosti populace tohoto velmi vzácného druhu na Úpském rašeliništi v NP Krkonoše v blízkosti Sněžky ve výšce okolo 1400 m n. m.
V Česku se změny podle zjištění biologů nejvíce projevily v národní přírodní rezervaci (NPR) Rašeliniště Skřítek v Hrubém Jeseníku a v lokalitě přírodní památky (PP) Rašeliniště Radlice v jižních Čechách. V Polsku pak v přírodní rezervaci Jeleniak-Mikuliny ve Slezském vojvodství asi 8 kilometrů od města Lubliniec.
První zmíněná lokalita je v nadmořské výšce zhruba 850 metrů, druhá v přibližně 620 a třetí ve 260 metrech. „Nedá se tedy říct, že by změny byly nejvýraznější ve vyšších nebo nižších nadmořských výškách, nebo vázané na určitou část ČR nebo Polska,“ zdůraznila Šigutová.
V rámci takzvaného podvýzkumu biologové mimo jiné monitorovali i výskyt velmi vzácného šídla horského (Aeshna caerulea). „Početnost tohoto druhu v jednotlivých letech silně kolísá v závislosti na množství srážek a celkovém režimu počasí v daném roce,“ okomentoval to Dolný.
Svá zjištění označili biologové za typický příklad ekologické homogenizace, kdy z přírody mizí unikátní druhy a jsou nahrazovány běžnějšími, což vede ke ztrátě biologické jedinečnosti. Výsledky studie podle vědců zároveň potvrzují, že změny klimatu samy o sobě, bez dalších vnějších vlivů, mohou vyvolat zásadní reorganizaci přírodních společenstev.
To, že se takové posuny odehrávají i v přísně chráněných oblastech bez přímého lidského zásahu, je silným varováním. „Ukazuje to, že klimatická změna je hluboká a všudypřítomná,“ podotkla Šigutová.
Šidélko páskované
Studie podle ní odhaluje nejen znepokojivé změny v dosud stabilních ekosystémech, ale zároveň ukazuje, že právě tato místa mohou fungovat jako varovné majáky klimatických dopadů.
Vědci proto volají po systematickém sledování ohrožených lokalit a důsledném zohlednění potřeb jednotlivých druhů v ochranářských strategiích. Jen tak se dá předejít změnám, které by mohly zasáhnout nejen rašeliniště, ale i celou krajinu.
Výsledky studie byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Global Change Biology, který patří mezi nejvýznamnější světová periodika zaměřená na dopady globálních změn na přírodní ekosystémy.
Výzkum stále pokračuje. „Je to důležité, protože data z dlouhodobého monitoringu jsou vzhledem k tomu, že neexistuje mnoho studií tohoto charakteru, velmi cenná. Je proto žádoucí změny na rašeliništích nadále sledovat,“ uzavřela Šigutová.
