Tým badatelů popsal nový druh jepice z baltského jantaru

Pryskyřici, což je hustá a lepkavá kapalina – lidově nazývaná smůla –, vylučují stromy jako ochranu při poškození kůry. Hmyz v ní často uvázne a díky tomu lze dodnes najít jedince staré miliony let, uchované ve ztvrdlé fosilní pryskyřici, kterou známe jako jantar.

Nejhojnější naleziště se nacházejí v oblasti Baltského moře, odkud pochází i nově popsaný druh jepice. Jde o samce s délkou těla 5,40 milimetru a délkou předních křídel 5,88 mm. Stáří fosilie se odhaduje na 35 až 47 milionů let.

„Jepice patří mezi nejstarší linie křídlatého hmyzu a jako zkameněliny se nacházejí relativně vzácně. Jako fosilie nám poskytují unikátní zdroj informací o evoluci a někdejší diverzitě hmyzu,“ poznamenal k tomu Roman Hodunko z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, který se na objevu podílel.

Kvalitní konzervace živočichů uvnitř jantaru často umožňuje jejich podrobné studium pod mikroskopem. V tomto případě však praskliny a nečistoty v jantaru podle vědců bránily prozkoumání detailů potřebných k určení druhu. Proto se využila rentgenová mikrotomografie, což je moderní technika podobná té, která se používá v nemocnicích k zobrazení orgánů pacientů.

Video s trojrozměrnou rekonstrukcí.

Takto mohli výzkumníci vytvořit přesnou 3D rekonstrukci, zobrazit důležité znaky a zařadit tuto jepici do správné systematické skupiny.

„Tento konkrétní exemplář dostal název Calliarcys antiquus a patří do rodu Calliarcys. Jde o nejvzácnější a stále málo známou skupinu jepic v Evropě. V současnosti existují dva zástupci tohoto rodu. Jeden druh byl popsán na konci 19. století ve Španělsku a další druh jsme našli až na východě Turecka v roce 2015,“ popsal Hodunko.

Současný fosilní nález je podle něj třetím zástupcem tohoto rodu a potvrzuje jeho trvalou existenci v Evropě od třetihorního eocénu až do dneška.