Článek
Rostlinná společenstva v Evropě procházejí dlouhodobými proměnami. Druhy, které dávají přednost chladnějším podmínkám, postupně ustupují, zatímco teplomilnější druhy se více rozšiřují.
Mezinárodní tým vědců s účastí odborníků z Botanického ústavu AV ČR poprvé porovnal, jak tyto změny probíhají v různých typech prostředí, a výsledky výzkumu publikoval v časopise Nature.
Výzkum vycházel z rozsáhlých databází sledujících změnu biodiverzity na mnoha místech Evropy, od Irska po Ukrajinu a od Norska po Španělsko. Srovnání současných údajů s historickými záznamy ukázalo, že jednotlivé ekosystémy reagují různě.
Rostliny nestíhají reagovat
Prvním klíčovým zjištěním je, že rostlinná společenstva se mění pomaleji než teplotní poměry. Tím se vytváří takzvané klimatické zpoždění („klimatický dluh“), což je rozdíl mezi současným klimatem a dosud pozorovanou reakcí druhů. V dalších letech proto mohou následovat rychlejší posuny ve složení vegetace, jak budou druhy nové podmínky dohánět; míra těchto změn se bude lišit podle místních poměrů.
Mapované body v Evropě
Vědci také zjistili, že v různých prostředích probíhá reakce různě. Nejrychlejší změna je na horských vrcholech. „Ukázalo se, že průměrná změna na těchto místech je asi pětkrát větší než v lesích a na loukách – proto říkáme, že tam posun probíhá pětkrát rychleji,“ říká Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR.
To odpovídá závěrům klimatologů, že nárůst průměrných teplot je nejrychlejší právě na horách. Podle nedávné zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) bylo posledních 11 let nejteplejších v historii měření a klima Země čelí největší nerovnováze v historii.
Chladnomilné druhy z horských vrcholů postupně mizí, protože mají omezené možnosti přesunu do jiných chladnějších míst. Nárůst teplomilných druhů rostlin byl pozorován na loukách a v lesích, kde navíc také ubývají některé chladnomilné druhy.
„Ilustruje to naše kvantitativní srovnání: u každého druhu jsme podle jeho rozšíření a map průměrných teplot určili jeho teplotní preference. Na dlouhodobě sledovaných plochách jsme z těchto údajů sestavili souhrnný ukazatel za celé společenstvo a porovnali stav dříve a dnes. Z rozdílů mezi historickými a současnými daty jsme zjistili, o kolik se změnila indikovaná teplota v jednotlivých typech vegetace,“ popisuje metody studie Hédl.
Tyto nové poznatky pomáhají lépe porozumět tomu, jak se evropská příroda vyvíjí v čase. Ukazují, že každý typ prostředí reaguje vlastním způsobem a že k vysvětlení rozdílů je třeba brát v úvahu více vlivů než jen samotnou teplotu. Dopad může mít například i místní hospodaření, stav půdy a její znečištění či odlišné srážkové režimy.
