Článek
Tvůrci dokumentu, vytvořeného pro brněnskou hvězdárnu, šli ještě dál a ještě výš. Aby byli schopni názorně vysvětlit, „jak nebe funguje“ a ukázali divákům krásu mraků, sestavili s astronomy a vývojáři z firmy Spacemanic speciální balón s modulem s kamerami.
Z Partizánského až do výše 30 kilometrů
Z letiště ve slovenském Partizánském vystoupal balón 27. srpna za 85 minut do výšky 30 kilometrů, kde praskl. Zařízení pořídilo velké množství unikátních záběrů. Když modul s kamerami začal padat k Zemi, rozvinul se padák, díky němuž technika bezpečně přistála.
Režisér Tomáš Tichý létal při natáčení v kluzáku nad Jeseníky.
Dokument je fulldome filmem, je tedy natočen ve 360stupňovém formátu. „Snadno tak získáte pocit, že letíte mezi bouřkovými oblaky nebo se vznášíte v tichu stratosféry,“ řekl Novinkám režisér snímku a hlavní kameraman Tomáš Tichý.
Snímek vznikl pro hvězdárny tak, aby se mohl promítat na vnitřní stranu jejich kopulí, které slouží jako netradiční kinosály. K vidění je nyní v brněnské hvězdárně. Předpokládá se však, že si jej převezmou i mnohá další planetária.
Modul vypuštěný tvůrci filmu putoval z Partizánského až do stratosféry a pořizoval záběry mraků.
Tichý šel s kolegy při natáčení snímku až na hranici možného. Létal v bezmotorových kluzácích nad Jeseníky, tým málem přišel o techniku při vichřici v Patagonii. Za zázrak tvůrci považují to, že mohli natáčet v Evropské jižní observatoři (ESO) v chilském Paranalu.
Pobývat tam, dokonce několik dní, je snem mnoha vědců. Astronomové tam využívají VLT (Very Large Telescope), což je nejmodernější a nejvýkonnější soustava optických dalekohledů na světě. Nebe je tam dokonale čisté a lze díky tomu vidět hluboko do vesmíru.
Film je příběhem pilota, astronomky a holčičky
Tým nechtěl, aby byl dokument jen suchou učební pomůckou plnou strohých dat. Na hraně nebe má své tři herce: pilota větroně, astronomku na Paranalu a děvčátko malující si mraky. Každý z nich vidí mraky jinak a nabízí díky tomu zcela jiný pohled na nebe plné oblaků.
Evropská jižní observatoř na hoře Cerro Paranal v Chile. I tam se natáčelo.
„Věda je především hra, právě proto film představuje tematiku mraků spíše hravě, formou vyprávění. Mám radost z toho, že jsme schopni vytvořit snímek, který obstojí i v největší mezinárodní konkurenci,“ uvedl ředitel brněnské hvězdárny Jiří Dušek.
Filmaři kvůli vytvoření hodinového snímku procestovali 57 500 kilometrů, pořídili 318 000 fotek a 3700 videí.
