Hlavní obsah

Dalekohled zachytil 42 největších planetek hlavního pásu Sluneční soustavy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Astronomové pomocí dalekohledu ESO/VLT na observatoři Paranal v chilské poušti Atacama pořídili snímky 42 planetek patřících k největším objektům tzv. hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Poprvé se tak vědcům - včetně těch českých - podařilo zobrazit tak rozsáhlou skupinu malých a roztodivně tvarovaných těles Sluneční soustavy v takových detailech.

Foto: ESO/M. Kornmesser/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

42 planetek patřících k největším objektům hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Většina z nich má průměr větší než 100 km. Největší jsou Ceres a Vesta s průměry 940 a 520 km, nejmenší Urania a Ausonia s průměry kolem 90 km.

Článek

„Naše pozorování pomohou prozkoumat původ planetek v našem solárním systému,“ uvedla Evropská jižní observatoř (ESO) v tiskové zprávě, mezivládní organizace, jejímž členem je i Česko.

Za miliardy let umírající Slunce rozpráší pás asteroidů. Pak zřejmě pohltí i Zemi

Věda a školy

Detailní snímky 42 objektů představují podle ESO významný pokrok při výzkumu planetek. Vznikly díky moderním pozemním dalekohledům a mohou přispět k zodpovězení „základní otázky života, vesmíru a vůbec“. ESO/VLT je soustava čtyř dalekohledů.

Hlavní pás planetek (asteroidů) je část Sluneční soustavy, která se nachází v oblasti mezi drahami Marsu a Jupitera. Je tam skutečně značné množství asteroidů.

„Pouze trojice velkých objektů hlavního pásu - Ceres (tato „dřívější planetka” byla roku 2006 zařazena do nové kategorie těles, mezi tzv. trpasličí planety - podobně jako Pluto - pozn. red.), Vesta a Lutetia - byla dosud pozorována opravdu detailně, protože je navštívily kosmické sondy Dawn americké NASA a Rosetta Evropské kosmické agentury (ESA),“ vysvětlil Pierre Vernazza z Astrofyzické laboratoře ve francouzském Marseille, který vedl studii zveřejněnou v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.

Foto: ESO/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Trpasličí planeta Ceres a planetka Vesta, největší tělesa v oblasti s průměry 940, resp. 520 km

Malý počet detailně studovaných planetek mohl za to, že dosud zůstávaly v podstatě neznámé jejich klíčové charakteristiky jako tvar nebo hustota. Mezi lety 2017 a 2019 tak začal Vernazza se spolupracovníky mezeru v poznání zaplňovat, když zahájil rozsáhlou přehlídku velkých těles hlavního pásu asteroidů.

Průměr větší než 100 km

Většina planetek v pozorovaném vzorku má průměr větší než 100 kilometrů. Výzkumnému týmu se konkrétně povedlo zobrazit téměř všechny objekty hlavního pásu s průměrem větším než 200 km, a to 20 z celkem 23 takto velkých těles.

Trpasličí planeta Ceres? Slaný vodní svět, tvrdí vědci

Věda a školy

Dvě největší tělesa, která zkoumali, jsou trpasličí planeta Ceres a planetka Vesta s průměry kolem 940, resp. 520 km, zatímco u těch nejmenších asteroidů ze zkoumaného vzorku - Urania a Ausonia - se průměr pohybuje kolem 90 km.

Foto: ESO/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Planetky Ausonia a Urania, nejmenší tělesa ve zkoumaném vzorku s průměry kolem 90 km

Rekonstrukcí tvaru pozorovaných planetek vědci zjistili, že je lze rozdělit do dvou skupin. Jedny jsou téměř kulaté (sférické) jako např. Hygiea a Ceres, zatímco jiné mají mnohem podivnější a často protáhlý tvar. Mezi těmito dominuje těleso pojmenované Kleopatra připomínající „kost pro psa“, jak jsme již nedávno psali.

Astronomové pořídili nejlepší snímky planetky, které se přezdívá Kost pro psa

Věda a školy

Kombinací nyní již známého tvaru a údajů o hmotnosti objektů astronomové ukázali, že v rámci této skupiny se výrazně liší hustoty jednotlivých těles. U čtveřice asteroidů s nejnižší hustotou (Lambera či Sylvia) se její hodnota pohybuje kolem 1,3 gramu na centimetr krychlový, což je srovnatelné třeba s uhlím. Naopak u planetek Psyche a Kalliope s nejvyššími hustotami 3,9, resp. 4,4 gramu na cm krychlový jde o hodnoty vyšší, než má diamant (3,5 g/cm3).

Foto: ESO/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Planetky Sylvia a Lamberta, objekty s nejnižší hustotou ve zkoumaném vzorku

Foto: ESO/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Kalliope a Psyche, objekty s nejvyšší hustotou

Tyto výrazné rozdíly v hustotách naznačují, že také složení asteroidů je jiné, což pak přináší důležitou informaci o jejich původu.

Velké migrace planetek

„Naše pozorování poskytla silné důkazy podporující myšlenku významné migrace těchto těles od doby jejich vzniku. Takto nápadné rozdíly ve složení mohou být vysvětleny jedině tak, že dané objekty pocházejí z odlišných částí Sluneční soustavy,“ shrnul jeden ze spoluautorů studie Josef Hanuš z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Výsledky podle něj podporují teorii, že asteroidy s nejnižší hustotou vznikly ve vzdálených oblastech Sluneční soustavy - za dráhou Neptunu - a postupně migrovaly až na své dnešní pozice.

Vše se podařilo zjistit díky mimořádné citlivosti přístroje SPHERE, který pracuje na dalekohledu ESO/VLT.

Sonda Lucy míří k Jupiteru a jeho planetkám. Po startu se objevil malý problém

Věda a školy

Astronomové mají být schopni detailně zobrazit ještě větší množství planetek pomocí připravovaného velkého dalekohledu ESO/ELT rovněž v Chile, který je v současnosti ve fázi výstavby. Vědeckou činnost by měl zahájit ve druhé polovině tohoto desetiletí.

Foto: ESO/M. Kornmesser/Vernazza et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS)

Plakát zobrazuje 42 objektů hlavního pásu planetek patřících k největším v této oblasti mezi Marsem a Jupiterem (dráhy planetek nejsou v měřítku).

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám