Co si může učitel dovolit? Batoh prohledat nesmí, kyberšikanu řešit může, vysvětluje advokát

Vapování patří mezi problémy, se kterými se školy potýkají stále častěji. Učitel může mít téměř jistotu, že má dítě vaporizér schovaný v kapse nebo batohu. Sáhnout mu do nich ale nesmí.

„Škola může dělat pouze to, co jí zákon dovoluje,“ vysvětluje Svoboda. A zákon jí nedává právo prohledávat osobní věci žáků.

Pokud dítě odmítne předmět dobrovolně vydat, učitel mu nemůže prohledat kapsy ani batoh. Škola však může přivolat rodiče a v závažnější situaci, například při podezření na drogy, také policii.

Jiná situace nastává u kyberšikany. To, že se něco odehraje po vyučování, ještě neznamená, že se tím škola nemůže zabývat.

Pokud například večerní komunikace mezi spolužáky ovlivní jejich vztahy a následně i fungování ve škole, může podle Svobody škola zasáhnout a použít také kázeňská opatření.

Sama však nesmí dětem prohledávat telefony nebo bez jejich souhlasu pročítat soukromou komunikaci.

Problematické je také tajné nahrávání učitelů. Svoboda odmítá představu, že by dítě mohlo preventivně natáčet výuku a čekat, zda něco podezřelého zachytí.

Výjimka může nastat tehdy, pokud nahrávka slouží k ochraně práv a jde o závažnou situaci, kterou nelze prokázat jinak. V případném soudním řízení pak o použitelnosti takového záznamu rozhoduje soud.

Za hranou je podle něj i permanentní nahrávání okolí dítěte například prostřednictvím chytrých hodinek. Takové monitorování zasahuje také do práv lidí, se kterými dítě během dne přichází do kontaktu.

Svoboda chodí o právu přednášet také dětem. A právě při debatách s nimi si všímá zajímavého paradoxu. Díky internetu a sociálním sítím mají obrovské množství informací a o svých právech často vědí překvapivě hodně.

„Velmi často vnímají, jaká mají práva, ale neuvědomují si, že vůči nim má práva také někdo jiný,“ říká.

Podle něj je proto důležité dětem nevysvětlovat pouze jejich práva, ale také důvody, proč existují jejich hranice. V každé situaci totiž mohou proti sobě stát dvě oprávněné strany.

Napjatější jsou podle Svobody i vztahy mezi rodiči a školami. Přestože větší důraz na důstojnost a práva žáků považuje za správný směr, v některých situacích se podle něj z obou stran vytrácí zdravý rozum.

Na závěr proto rodičům připomíná jednoduchou věc: „Škola není náš nepřítel.“ Řadu problémů je podle něj možné vyřešit dohodou dřív, než přerostou ve spor.