Článek
Pokrmy, až oči přecházejí
Aranžmá Stolování na zámku představuje prostřený stůl na šlechtickém sídle v 19. a 20. století v mnoha variacích, určených roční i denní dobou, módou i aktuální rodinnou situací šlechtických majitelů. Velká vídeňská snídaně, kolace se zmrzlinou, snídaně v dámském appartementu nebo svatební banket, to vše nově doplňuje a obohacuje první prohlídkový okruh zámku v Náměšti nad Oslavou.
Šlechtě byla vlastní vysoká kultura a ušlechtilý mrav, které se projevovaly jako součást souboru dědičných ctností i při jídle a stolování. Aranžmá působí, jako by se obyvatelé zámku pouze na chvíli vzdálili od stolů, aby průvodci mohli návštěvníky zámku seznámit nejen s dobovými potravinami a surovinami, ale i s postupy jejich úpravy ve vybrané pokrmy, používaným nádobím a náčiním a způsoby servírování.
Úplně všechny exponáty – od stolů po nejmenší lžičku – jsou přitom autentické, pocházejí z původního vybavení zámku v Náměšti nad Oslavou a dosud nikdy nebyly podobným způsobem vystaveny. Dochování stolního prádla na zámku v Náměšti je přitom ojedinělé: soubor zahrnuje stolní deky, které se vkládaly pod ubrus a tlumily nepříjemné cinkání nádobí, ubrusy, ubrousky vkládané mezi talíře, které pomáhají zachovávat jídlo teplé, ubrousky, do nichž bylo vloženo pečivo, a ubrousky – často značně rozměrné – které sloužily k ochraně oděvu a před začátkem jídla byly ozdobně složeny vedle talířů.
Velká vídeňská snídaně
Společně s francouzskou představovala v polovině 19. století standardní typ velké, úplné snídaně, zvané kontinentální. Obsahovala vejce vařené naměkko, císařskou žemli s máslem a zavařeninou a pravou zrnkovou kávu s mlékem či smetanou. Císařské žemle jsou i dnes známé houstičky kaiserky, pečivo, které podle příkladu císaře Františka Josefa běžně snídalo panstvo i zaměstnanci zámků po celé monarchii.
Stolování všedních dnů žen přibližuje snídaně v dámském appartementu, tedy v soukromých místnostech paní domu, kde kvůli časté fyzické indispozici dané mnohými těhotenstvími, trávila velkou část času. Oblíbený způsob stolování mužů ukazuje lovecká tabule v pánském salonu. Muži si pochutnávali na paštikách s kyselou smetanou, různými ovocnými omáčkami, přikusovali chléb mazaný máslem a popíjeli kvalitní červené víno.
Svatba byla vrcholem
Slavnostní svatební hostina byla prostřena pouze pro členy obou právě svázaných rodin, servírovala se na stříbře a řídila se závaznými pravidly. Iniciačním pokrmem a zároveň tzv. jídlem na podívanou bývala na svatebních tabulích paštika, velmi často z labutího masa – labuť symbolizovala ideální obraz nevěsty, krásu, půvab, čistotu těla i duše, panenství.
Paštika tvořila tělo labutě, do nějž byl původně zapíchnut krk, křídla a ocas. Labuť, která tento zvyk ilustruje na výstavě, je vyřezaná z pěnové hmoty, na níž autorky PhDr. Libuše Ruizová a Jitka Bukovjanová nalepily jednotlivá peříčka a labuť pak ozdobily podle staré tradice korunkou, zlatými kroužky a hvězdičkami.
