Umrlčí prkna - předmět úcty i nelítostného ničení

Tři najdete u kostela v Kvildě, další jsou ještě roztroušena v okolí - třeba  v Železné Rudě, Kochanově. V muzeích například v Kašperských Horách, nebo na bavorské straně u kaple pod vrcholem Falkensteinu či u kaple na Velkém Javoru.  

Může se to zdát trochu morbidní, ale Šumaváci se připravovali k přechodu na onen svět již hluboko za života. V každém stavení byla připravena prkna pro případ, že by v zimě, kdy se nedalo pohřbívat kvůli promrzlé zemi, někdo zemřel. Také cesta do údolí bývala dlouho zaváta.  

Dubová prkna obvykle truhlář ozdobil třemi vyřezávanými křížky, nebo třeba obrazem zlomené svíce, anděly, božím okem nebo tváří Krista. Na některých byly i vyřezány verše, které charakterizovaly zemřelého. Prkna se umisťovala na křižovatky cest nebo u stavení. Nebožtík uložený na prkně v komoře byl v mrazech tužší než promrzlá země.

Ta tři umístěná u kvildského kostela přestála řádění zdejších potentátů, kteří dali v začátku 70. let minulého století rozkaz srovnat zdejší hřbitov se zemí. Co si tím nebo komu chtěli dokázat, to je těžko pochopitelné. Ničila se i prkna, byla totiž s německými nápisy.

Prkna ovšem byla předmětem úcty, jedna z legend vypráví o truhláři, jenž chtěl ušetřit materiál a vzal vyzrálou úmrlčí fošnu na vál pro těsto. Když se na něm daly následně v kuchyni nudle do zběsilého útěku, jeho žena na prkně málem skončila též. Původce ostudy se musel odstěhovat ze vsi. Ale to je jen pověst, aby prkna požívala náležité úcty.

V kašperskohorském muzeu se dozvíte mnohé o šumavských zvycích. Infocentra ve městě i na Horské Kvildě jsou opradovými zdroji informací, včetně ochotných pracovníků.