Článek
Mohla byste trochu více přiblížit myšlenku projektu Echosound? Víme jen, že se jedná o návrh nové lávky nad maloměřickým nádražím. Co to má společného se zvukem?
Na projektu jsme pracovaly se spolužačkou Karolínou Melichárkovou. Prostorem zaznamenávání informací a obrazu či zvuku se pro nás stala pěší lávka vedoucí přes část nádraží. Při pořizování obrazové stopy jsme zjistily, jak zvukově rozmanitý je tento prostor. Vlaky, tedy lokomotivy a vagóny jsou zdrojem zvuku. Lávka je těmito zvuky bezprostředně ovlivňována. Její konstrukce pak rezonuje. Toto chvění je možné zaznamenat při chůzi po lávce jak vizuálně tak sluchově.
Různorodost zvuků nás inspirovala k projektu nové lávky, která by měla nahradit tu stávající. Vdechnout lávce život a rozeznít její konstrukci.
Za tento projekt jste dostala prestižní cenu Bohuslava Fuchse, co to pro vás znamená?
Na tomto projektu jsme obě opravdu usilovně pracovaly. Bylo to ale také proto, že nás to bavilo. Měly jsme možnost naši práci konzultovat s odborníky z různých vědních oborů. Když si vás pak někdo všimne a poukáže na váš projekt, máte radost.
Jistě budete teď nějaký čas na výsluní architektury, natočila jste rozhovor pro Český rozhlas, píšou se o vás články, je to pro vás zadostiučinění za kus dobře odvedené práce, nebo spíš závazek do budoucna?
Kreativní činnost vyžaduje dost sebekritiky ale také sebedůvěry. Proto, když vás někdo ocení, cítíte značné zadostiučinění. Pokud člověk poleví, tak se snadno na něj zapomene. Pro mě je ale důležité dělat věci dobře a tak, aby to těšilo jak mě, tak uživatele nebo pozorovatele.
Jak jste se vůbec rozhodovala pro střední školu? Víme, že pro vaši rodinu je hodonínská průmyslovka asi srdeční záležitostí, vaše maminka tam studovala, teď na ní vyučuje, vy jste nedávno maturovala na oboru Technické Lyceum, nyní se chystáte dokončit Architekturu, hodláte pokračovat v rodinné tradici?
Pokud tím myslíte stát se učitelkou, tak moje povaha se na to příliš nehodí. Je těžké si vzpomenout, co se mi honilo hlavou při výběru střední školy. Velkou roli ale hrálo to, že jsem ještě nechtěla nikam vysloveně směřovat. Proto mi technické lyceum přišlo jako dobrá volba.
Máte ještě čas na další koníčky, nebo vám vysoká škola v současnosti moc prostoru nedává?
Škola mě momentálně hodně baví. Nabízí mi dost možností nejen v architektuře, takže v ní dobrovolně trávím dost času. Také se věnuji organizační a kreativní činnosti pro projekt Prototyp pod Kulturáriem Brno. Kde jde primárně o to, spojovat umění, vědu a moderní technologie a tvořit neobvyklé projekty. Když zbude čas, tak to chce taky nějaký pohyb. Proto už několik let tancuji swing.
Co byste vzkázala současným studentům, jako radu do života na vysoké škole?
Aby se nebáli pro něco nadchnout. Změnit směr můžete kdykoliv, protože není kam spěchat, a cokoliv, co děláte, vás k něčemu zase zavede. Všechno, co už víte nebo co jste zažili, určitě jednou využijete.
