Hlavní obsah

Od královny českých roubenek ve Vísce k divočině Bobřího potoka

Novinky, Vratislav Konečný
Aktualizováno

Nechodí sem moc lidí, což je jedině dobře, najdete tu klid, voní tu příroda, cvrlikají ptáci, voda Bobřího potoka se zejména na jaře valí peřejemi ke Kravařům. To na loukách kvetou orchideje. I vodopád tu najdete, padá z více než desetimetrové výše. Ale nejdřív se zastavte v roubené vísecké rychtě.

Foto: Vratislav Konečný

Vísecká rychta

Článek

Vísecká rychta na okraji obce Kravaře na Českolipsku je jedna z největších roubených staveb v Čechách. Nechal ji roku 1797 postavit rychtář Václav Ker. Jeho rodina byla velmi majetná, rychtaření bylo dědičné. Rychtu nechal postavit na okraji vsi v době, kdy kvůli častým požárům bylo nařízeno stavět v kameni. 

Stavení slouží jako muzeum. Komory v patře a půda nebyly obytné, sušil se v nich chmel. V obrovské budově uvidíte expozici ukázek malovaného nábytku, nejstarší skříň je z roku 1761.  

V přízemních místnostech jsou instalovány interiéry někdejšího bydlení. Rychtářská světnice se svatým koutem, výměnkářská komůrka, černá kuchyně, spižírna. Vše doplněno keramikou, fajáns, různými drobnými potřebami pro domácnost. K tomu samozřejmě i nářadí běžné na venkově. Protože jsme v chmelařské oblasti, jsou tu nástroje používané k jeho zpracování. Část hospodářského nářadí a strojů je i ve vedlejší stodole, tady uvidíte pluhy, ruchadla, secí stroj a jiné. 

V horních patrech rychty je nábytek a religiózní umění ze severních Čech, povětšinou polychromované dřevěné sochy světců a malba na skle. 

Nádhera bobří divočiny

Z Kravař vyrazíme po zelené do Janovic, cesta vede po silnici, ale za obcí už se stáčí k lesu. V této části je už potok mírný, sice teče rychle, ale v podstatě klidně.  Kdysi tu sídlili bobři.

S přibývajícím stoupáním se začínají objevovat peřejky, při větší vodě i peřeje. Skalní stěny se zvedají, koryto se místy úží, přes potok musíte několikrát přejít na druhou stranu. Dříve tu nebývaly můstky, muselo se buď přebrodit, ale našly se i stromy spadlé přes vodu, záleželo na zručnosti. Nejhezčí procházky jsou zjara, kdy je dostatek vody, nebo na podzim, kdy se stromoví krásně zabarví a na hladině plují listy.  

Stužka vodopádu

Potok protéká čedičovými skalami, které rozrušuje, takže se tok pozvolna mění. Vulkanická činnost je patrná i zde. Vulkanická hornina kolem nás se nazývá limburgit. Nejkrásnější partie jsou až v Bobří soutěsce, po delším výstupu. 

Ale překvapení přichází z potoka po levé straně, tady padá jako stříbrná stuha voda z výše asi deseti metrů. Pod vodopádem je í malé odpočívadlo. Musíte ale k němu vyšplhat od hlavního toku, není hned u potoka. Poté se soutěska otvírá, v horní partii je nádherná čedičová či limburgitová skála. Cesta dále vede do Verneřic, odkud se můžete vrátit do Kravař.

Náčkovická rozhledna

Nad Náčkovicemi postavili roku 2004 spolu s telekomunikační věží i Vítkovu rozhlednu. Stojí na kopci nedaleko Vernéřovic: při dobré viditelnosti je nádherný výhled na Klínovec, Milešovku, Děčínský Sněžník, Bukovou horu, Jizerské hory, Krkonoše, Bezděz. Rozhled je z výšky 18 metrů.  

Další rozhledna v okolí je na Strážném vrchu. 

Výběr článků

Načítám