Článek
Při četbě Marxových děl dnes se nedá pominout jeho věštectví k vývoji charakteru dělnické třídy. Nemluví o stratifikaci společenských vrstev, u něj zůstane ve společnosti jen jediná třída a tou bude ona vládnoucí. V dělníky se promění i inteligence, jejíž začlenění automaticky změní vysoký stupeň produktivity práce a současně i její technologie.
V jistém pojetí by se dalo říct, že postoj k práci nabude anomální úroveň způsobem provedení i hodnocení. Některé procesy by se daly určitým způsobem dokonce i porovnat. Velkovýkrmna slepic se už nedá řídit jen s lopatou. Protiřečí si však, když na druhé straně řká, že rozpor je motorem vývoje lidstva.
O tom, jak určité snahy politiků v osmdesátých létech směřovaly k ideální socialistické společnosti, se Mano snaží v prostředí plném exkrementů popsat obraz doby na sklonku komunistického režimu mezi prostým lidem. Možná je také náhoda, že autor začíná v prostředí, kde se setkává s romskou populací a téměř v konci píše o Letech.
Jeho kniha ŠARLÁK - Dvanáct obrazů nemá v podstatě žádný děj, jde o popis dvanácti firem, nebo spíše pozic autora ve firmách. Prochází různými sférami, je dělníkem, vychovatelem, hlídačem, skladníkem, vždy ale téměř na nejspodnějším stupni sociálních vrstev společnosti. Setkává se s nejrůznějšími lidmi, i když sféra v horní části populace pro něj zůstává naprosto nedostižná. Popis jednotlivých profesí nezabíhá do odborných podrobností, ale je zcela sociologicky zaměřen na chování lidí v typických skupinách s převážně jednoduchými pracovními operacemi.
Kdo alespoň krátký čas setrval na nočním pražském nádraží, pracoval mezi manipulanty v cihelně, prošel hospodami čtvrté cenovky, kde teklo pivo proudem a všude bylo kouře, popela a plivanců, ocení mistrný popis míst i jejich návštěvníků. Místnůstky na nákladových nádražích bývaly plné cikánů, pokuřujících a popíjejících ukradený alkohol z balíků, směřujících do zahraničí nebo do velkoobchodů.
Slova obrazů nelahodí jemnému sluchu čtenářů klasických děl, zato jsou však trefná a často i uhlazená. Skutečnost je daleko ostřejší, to si však málokdo dovede představit. Obzvláště při nočních šichtách. Filosofií života skupin lidí, která není na stupni nejnižším, galérky, blíží se k podobnému hodnocení, jak je předpovězeno marxistickou filosofií. Buržoasní systém zakrývá falešné vztahy a rodina je jen pláštíkem falše. Lidé v jeho obrazech jsou svobodní na své úrovni, ale nikdy neproniknou o stupeň výše.
Zdařilé spojení popisu prostředí a chování skupiny občanů z dolního spektra sociální úrovně obyvatel činí z útlé a krásné knihy umělecký útvar, který jemně, i když pomocí vulgárních slov odhaluje něžně tabuizovanou oblast společenských vztahů.
Daleko intenzívněji však lze chápat obsah jako odstrašující případ řízení společenského systému. Oblasti, o nichž se jedná, nikdy nebyly předmětem prezentace v jakémkoliv podání. Polovzdělanému malíři se to dokonale podařilo, neboť si vzdělání dokončil v sociálních skupinách, které popsal.
Lahodné čtení plné exkrementů
Písek, kde se odehrává větší část příběhů všelijakých povalečů a lidských skřetů