Hlavní obsah

Exkrementy ověnčené obrazy z doby na sklonku minulého století v prózách Petra Mana

14. 2. 2014, 14:49 • Aktualizováno 14. 2. 2014, 16:48
Novinky, Milan Turek

Jihočech malíř Petr Mano je také autorem próz. Poslední Dvanáct obrazů je podobná dílům, dříve nazývaných fekální. Na rozdíl od mnoha výtvorů současných autorů neprezentuje erotické intimno, ale spíše zaujme exkrementálním prostředním a lidmi, kteří tvoří společenské fekálie.

Foto: Milan Turek

Obal knihy autora Petra Mano zaujme už svými titulky

Článek

Při četbě Marxových děl dnes se nedá pominout jeho věštectví k vývoji charakteru dělnické třídy. Nemluví o stratifikaci společenských vrstev, u něj zůstane ve společnosti jen jediná třída a tou bude ona vládnoucí. V dělníky se promění i inteligence, jejíž začlenění automaticky změní vysoký stupeň produktivity práce a současně i její technologie. 

V jistém pojetí by se dalo říct, že postoj k práci nabude anomální úroveň způsobem provedení i hodnocení. Některé procesy by se daly určitým způsobem dokonce i porovnat. Velkovýkrmna slepic se už nedá řídit jen s lopatou. Protiřečí si však, když na druhé straně řká, že rozpor je motorem vývoje lidstva.

O tom, jak určité snahy politiků v osmdesátých létech směřovaly k ideální socialistické společnosti, se Mano snaží v prostředí plném exkrementů popsat obraz doby na sklonku komunistického režimu mezi prostým lidem. Možná je také náhoda, že autor začíná v prostředí, kde se setkává s romskou populací a téměř v konci píše o Letech.

Jeho kniha ŠARLÁK - Dvanáct obrazů nemá v podstatě žádný děj, jde o popis dvanácti firem, nebo spíše pozic autora ve firmách. Prochází různými sférami, je dělníkem, vychovatelem, hlídačem, skladníkem, vždy ale téměř na nejspodnějším stupni sociálních vrstev společnosti. Setkává se s nejrůznějšími lidmi, i když sféra v horní části populace pro něj zůstává naprosto nedostižná. Popis jednotlivých profesí nezabíhá do odborných podrobností, ale je zcela sociologicky zaměřen na chování lidí v typických skupinách s převážně jednoduchými pracovními operacemi.

Kdo alespoň krátký čas setrval na nočním pražském nádraží, pracoval mezi manipulanty v cihelně, prošel hospodami čtvrté cenovky, kde teklo pivo proudem a všude bylo kouře, popela a plivanců, ocení mistrný popis míst i jejich návštěvníků. Místnůstky na nákladových nádražích bývaly plné cikánů, pokuřujících a popíjejících ukradený alkohol z balíků, směřujících do zahraničí nebo do velkoobchodů.

Slova obrazů nelahodí jemnému sluchu čtenářů klasických děl, zato jsou však trefná a často i uhlazená. Skutečnost je daleko ostřejší, to si však málokdo dovede představit. Obzvláště při nočních šichtách. Filosofií života skupin lidí, která není na stupni nejnižším, galérky, blíží se k podobnému hodnocení, jak je předpovězeno marxistickou filosofií. Buržoasní systém zakrývá falešné vztahy a rodina je jen pláštíkem falše. Lidé v jeho obrazech jsou svobodní na své úrovni, ale nikdy neproniknou o stupeň výše.

Zdařilé spojení popisu prostředí a chování skupiny občanů z dolního spektra sociální úrovně obyvatel činí z útlé a krásné knihy umělecký útvar, který jemně, i když pomocí vulgárních slov odhaluje něžně tabuizovanou oblast společenských vztahů.

Daleko intenzívněji však lze chápat obsah jako odstrašující případ řízení společenského systému. Oblasti, o nichž se jedná, nikdy nebyly předmětem prezentace v jakémkoliv podání. Polovzdělanému malíři se to dokonale podařilo, neboť si vzdělání dokončil v sociálních skupinách, které popsal.

Reklama

Související témata:

Výběr článků